Z překladatelky frontend vývojářkou
V březnovém vydání Tvoříme příběhy se setkáváme s Bárou, která měla k IT sice blízko, ale dlouhé roky se živila jako překladatelka. Postupem času se sama začala vzdělávat pomocí různých kurzů i knížek až dospěla k závěru, že by chtěla změnit povolání a naplno se věnovat vývoji webu. Co Báře pomohlo k vysněné práci frontend vývojářky?
Od lidských jazyků k těm programovacím
Když jsem před téměř patnácti lety uvažovala o tom, na jakou vysokou školu bych si mohla podat přihlášku, zahrnula jsem do svého výběru i jeden informatický obor. Dodnes si pamatuju, jak jsem tehdy na dni otevřených dveří seděla v napěchované posluchárně a říkala si, že naučit se programovat by bylo fajn, ale že na to bohužel prostě nemám. Byla jsem totiž přesvědčená, že každý správný ajťák žije integrály a derivuje i ze spánku. Já jsem celý gympl válčila s matematikou, tak jsem usoudila, že tahle cesta mi holt navždy zůstane uzavřená.
Raději jsem tedy vystudovala dějiny umění a anglistiku a dalších několik let spokojeně pracovala jako překladatelka na volné noze. Zůstalo mi ale nadšení pro tvorbu webových stránek, které se projevovalo občasným nakóděním jednoduchých prezentací pro vlastní projekty. Všechno, co jsem uměla, jsem se naučila samostudiem z online tutoriálů a bichle s názvem HTML 4, takže si určitě dokážete představit, jak ty weby asi vypadaly!
Když mi po nějaké době překládání přestalo vyhovovat, napadlo mě, že bych svůj koníček, kódění, možná mohla přeměnit na práci. Začala jsem si tedy pročítat nabídky práce pro kodéry a frontend developery a zjišťovat, co by se bylo dobré doučit. Kupodivu se ukázalo, že pro tyto pozice hloubková znalost matematiky potřeba není. Pochybnosti, kterých jsem měla víc než dost, jsem zaháněla sjížděním online kurzů cílených na začátečníky (hodně mě nakopl třeba úvod do programování na EdX), nasáváním motivačních příběhů lidí, kteří se do světa IT dostali z úplně jiných profesí (na blogu Czechitas nebo třeba v podcastu CodeNewbie) a zpovídáním programátorů ve svém okolí.
K rozšíření znalostí jsem se přihlásila i na jednodenní czechitasí workshop na Bootstrap, v příslušném dotazníku uvedla, že bych chtěla pomoct najít práci, a vzápětí jsem začala dostávat nabídky šité na míru mým začátečnickým webařským dovednostem. S pomocí Czechitas jsem se tak dostala k tvorbě dvou webů a najednou měla co zařadit do portfolia a kam se obrátit pro reference.
Hlavní zlom pro mě pak nastal na podzim 2017, kdy jsem na facebookové skupině Czechitas příležitosti uviděla odkaz na CN univerzitu. Jednalo se o šestiměsíční stáž u společnosti CN Group, během které si účastníci měli osvojit základy práce v IT a postupně se dostat na úroveň juniorních programátorů (případně testerů). Okamžitě jsem se přihlásila a podařilo se mi projít přijímacím řízením a nastoupit jako novopečená stážistka. Nemůžu říct, že by to bylo nějak zvlášť jednoduché. Třeba úvodní domácí úkol, který by zkušený developer měl tak do dvou hodin hotový, jsem programovala asi týden. Nicméně s notnou dávkou nadšení a velkou podporou nového kolektivu jsem se propracovala celou stáží a nakonec v CN Group zakotvila natrvalo.
V průběhu posledních dvou let jsem tak měla možnost pracovat jako frontend developerka na dvou různých projektech, nejprve v Angularu a pak v Reactu. Nahlédla jsem pod pokličku spoustě aktuálním technologiím a učila jsem se od úžasných lidí z oboru se zkušenostmi na rozdávání. A nezůstalo to jen u vývoje. Už vás někdy kolegové inspirovali k tomu, abyste se naučili hrát na ukulele?
Když se dnes ohlédnu za svou cestou k IT, přijde mi, že největší blok, který jsem musela překonat, byla představa, že si člověk na začátku života vybere nějaký obor a v tom pak zůstane až do smrti. Chtěla bych tedy všem Czechitám, které se změnou profese možná právě z tohoto důvodu váhají, dodat odvahu. Pro svět IT tohle rozhodně neplatí. I když mám dnes kolem sebe spoustu lidí, kteří se k programování dostali tradiční cestou, setkala jsem se i s řadou dalších, kteří původně pracovali třeba jako grafici, stavaři, account manažeři, námořníci nebo dokonce revizoři, a obor změnili jen a jen díky vlastnímu odhodlání a píli. A pevně věřím, že ze spaní jich derivuje jen pár.
„U lidí, kteří mění obor, se často setkávám s nedůvěrou ve své technické dovednosti. Většinou jsou jejich obavy naprosto zbytečné, tak jako v případě Barči. Její výborné komunikační dovednosti z ní okamžitě udělaly nepostradatelného člena týmu a velmi rychle nasbírala i potřebné technické znalosti. Svou pracovitostí a zápalem pro věc motivuje nejen sama sebe, ale i ostatní členy týmu, což velmi oceňuji. Jsem proto moc ráda, že Barča narazila na inzerát CN Univerzity, přihlásila se a teď spolu můžeme spolupracovat.“
A co ty? Vzděláváš se a zvažuješ změnu kariéry směrem do IT? Neváhej a ozvi se naší HR spojce Lucce!
