Jak si tým Blue_screen užil jízdu v Digitální akademii
Ač se to na začátku letošního září zdálo nemožné, náš běh Digitální akademie je nenávratně za námi. Jakožto vítěznému týmu nám připadla milá povinnost, sepsat pár řádků o průchodu Akademií, být alespoň trochu originální, zároveň příštím ročníkům nevyzradit nic podstatného a taky vás suchým výkladem neunudit k smrti.
Pro začátek nás představím. Jsme Blue_screen - Darya, Katka, Magda, Sára a Terka. Partička největších introvertů celé Akademie se sešla a vytvořila tým.
A jak se nám to tak stalo? No klasika, to si takhle podáte přihlášku na tříměsíční kurz, s tikem v oku natočíte tu proklatou videovizitku. A jednoho dne přijde mail s radostnou novinkou, že vás vybrali - hurá. Začnete ostřit tužky, kontrolovat, zda je vaše technika funkční a taky se začnete těšit. Následně dorazí email s rozvrhem, ze kterého vám spadne čelist někam ke kolenům - jo říkali, že to bude intenzivní a první úkol - připravit si medailonek pro seznamovací večer. Být vtipný či vážný, to je ta otázka. Ideální je kompromis, ale hlavně zkusit na pár řádcích načrtnout sebe samu, je to první možnost se poznat, předvést se a vytipovat si své spolubojovnice do týmu. Zde panují dvě důležité zásady - časové možnosti a to, zda si sednete. Sestavování týmů probíhalo trochu v duchu lístečkové korespondence na základce: “Budeš se mnou v týmu?”. Do soboty bylo však času dost, nechaly jsme to ležet. O pár dní později nastala davová panika, jelikož 3 týmy byly již hotové a tabulka se rychle plnila. Rychle jsme tedy poskládaly zbytek týmu a zabraly krásný šestý řádek v tabulce s tím, že pokud si nebudeme sedět, ještě se to dá přepsat. K tomu ale už nedošlo, naše společná vášeň pro kávu a gin s tonikem i to, že jsme si celkem sedly vedlo k vytvoření stabilního týmu. S názvem jsme chvíli váhaly mezi Flat white a Blue_screen (Modrá smrt už nám přeci jen přišlo trochu moc dramatické). Nakonec vyhrálo Blue_screen, protože to více odkazovalo k IT, ale kávomilství se nám tam nakonec taky povedlo zakomponovat.Během meet your mentor nám Sára, jejíž šťastná ruka se pro náš tým stala pověstná, vylosovala skvělého mentora Zbyška.
A pak to všechno začalo. Začaly jsme se seznamovat s dříve neznámými pojmy jako user story, scrum, backlog. A abychom si to vše opravdu vryly do paměti a poznaly blíže, jak to funguje v agilním vývoji, vyzkoušely jsme si v prvních týdnech testování v rámci tří intenzivních sprintů.
První sprint byl pro nás asi největší oříšek. Vše pro nás bylo úplně nové a navíc bylo zcela na nás, jak si s celým testovacím procesem poradíme. Brzký deadline na odevzdání prvních bug reportů nás vzhledem k našim časovým možnostem poněkud vyděsil, a proto jsme po sobotní celodenní výuce místo posezení v hospodě s ostatními účastnicemi vyrazily do kavárny, abychom první sprint společně dokončily a nestrávily celou neděli u počítačů na úkor našich partnerů nebo dětí. Spokojenost z našeho skvělého výkonu vystřídalo překvapení následující sobotu, kdy jsme zjistily, že deadline byl ve skutečnosti až o několik dní později a mohly jsme tak testovat mnohem déle. A co víc, také jsme si měly připravit krátké shrnutí v podobě prezentace, abychom ostatním týmům představily svoji odvedenou práci. I tuto informaci se však všem členkám našeho týmu podařilo na Slacku přehlédnout, a tak naše první prezentace stála za starou bačkoru 😀. Z krásných prezentací ostatních týmů nám navíc spadly brady až na podlahu a začaly jsme se cítit lehce nervózně. Ne příliš slavným startem jsme se však nenechaly odradit a vnímaly ho alespoň jako velký prostor pro zlepšení.
Ve druhém sprintu jsme se naučily používat různé testerské nástroje, díky kterým byla práce mnohem efektivnější a organizovanější. Už jsme si taky poctivě hlídaly termíny, dobře si rozdělily práci a výsledky byly hned o poznání lepší. Třetí sprint už pro nás byl hračka a v porovnání s tím prvním bylo vidět, že jsme udělaly kus práce a obrovsky se posunuly.
Mimo velké množství testovací teorie i praxe jsme se seznámily také s webovými prohlížeči, sítěmi, databázemi, kybernetickou bezpečností i základy automatizace. Ve druhé polovině Akademie nás čekaly i různé exkurze, díky kterým jsme mohly nahlédnout do partnerských firem a udělat si obrázek o tom, jak to v takových IT společnostech doopravdy vypadá a vyhlédnout si budoucího zaměstnavatele. Během exkurzí jsme dotazy mohly zaplavovat nejen HR specialisty, ale také zaměstnance nebo bývalé absolventky Digitální akademie, které s námi sdílely své příběhy.
Jak však plynul čas a čím víc jsme toho uměly, tím víc jsme si začaly uvědomovat, kolik toho ještě neznáme. Ze slovíček jako API nebo join některé z nás zaléval studený pot, zatímco jiné šikovné účastnice uměly psát selecty snad i se zavřenýma očima, a dokonce si už v průběhu kurzu našly práci v IT. Nejedna z nás si jistě prošla menší krizí. I s těmito méně pozitivními pocity nám dost pomáhaly různé kariérní workshopy, kde jsme společně sdílely své zkušenosti ohledně kariérních změn, ladily si CV či LinkedIn a mluvily tom, jak bojovat s imposter syndromem a neporovnávat se s ostatními. Mimo to jsme měli k dispozici našeho skvělého mentora Zbyška, který nás dokázal pokaždé obrovsky povzbudit a namotivovat a díky tomu jsme opravdu uvěřily, že se jednou společně sejdeme nad ginem s tonikem jako úspěšné ajťačky.
Tři měsíce Akademie utekly neskutečně rychle a najednou už byl před námi velice náročný celodenní test, ústní zkouška před komisí a taky poslední, dlouho očekávaný úkol, kterým byl Hackathon. Během něj jsme měly 12 hodin na otestování neznámé webové aplikace a bylo jen na nás, jak k tomuto úkolu přistoupíme. Už před hackathonem jsme si naplánovaly strategii a pro posílení týmového ducha jsme si také nechaly vytvořit týmové Blue_Screen trička. Losováním místnosti, ve které budeme pracovat, jsme pověřily opět Sáru a její pověstnou šťastnou ruku a i tentokrát nám vylosovala to nejlepší, co jsme mohly mít. Nejenže naše místnost měla jako jediná možnost otevření oken, ale dokonce jsme byly hned vedle místnosti s občerstvením, což nám velice zpříjemňovalo práci. Hackathon byl jinak opravdu náročný boj. Jak už to tak bývá, půlka z nás zápasila s nějakou zákeřnou nemocí, ze stresu jsme se pořádně nevyspaly a při prvotním pohledu na zadání se zdálo skoro nemožné aplikaci obstojně otestovat. My jsme se však nenechaly vyděsit a držely jsme se celou dobu naší důmyslné strategie. Byl to právě hackathon, kde jsme se přesvědčily o tom, jak je důležité pracovat v dobrém týmu. Tak jako v průběhu celé Akademie, i v tento náročný den jsme se dokázaly po celou dobu navzájem povzbuzovat, podporovat, pomáhat si a zásobovat se kvalitní kávou, díky čemuž jsme projekt zvládly dotáhnout do zdárného konce nejlépe, jak jsme dokázaly.
Následovalo už jen sepsání závěrečné dokumentace a celý náš výstup odprezentovat na závěrečném Galavečeru v Impact Hubu před ostatními účastnicemi, komisí, lektory, mentory, partnerskými firmami a našimi hosty. V den galavečeru se v nás střídala radost z toho, že jsme celou akademii úspěšně zvládly a konečně budeme mít více volného času, ale i smutek, protože všechno končilo a my bychom přitom s chutí pokračovaly dál.
Pro skupinku převážných introvertů, jakou jsme byli my, nebyla závěrečná prezentace nic, na co bychom se vyloženě těšily. I když na každou z nás vycházela ani ne minuta a půl projevu, ukázalo se, že před tak velkým publikem je i těch pár vět celkem výzva. Když jsme si však vzpomněly na naši první prezentaci po prvním sprintu, námi nastavená laťka nebyla příliš vysoká a i tentokrát jsme se musely pochválit za pořádný progres :)
Po vyhlášení našeho týmu jako hvězdného unicorna jsme všechny asi ještě minutu seděly dál v publiku a přemýšlely, jestli jsme se náhodou nepřeslechly. Jelikož jsme nebyly ani trochu ambiciózní, byly jsme opravdu překvapené a o to větší radost jsme z výhry měly.
Hrdost díky zvládnutí Hackathonu i celé Digitální akademie ale můžeme cítit úplně všechny, které jsme se podzimního běhu zúčastnily. My všechny jsme se totiž rozhodly, že chceme ve svém životě nějakou změnu, zajistit si lepší budoucnost nebo se prostě jen naučit něco nového, a za tím jsme si šly až do zdárného konce. Během tří měsíců jsme se naučily neskutečné množství informací, o kterých jsme předtím neměly ani ponětí, tvrdě jsme pracovaly a to všechno si zaslouží uznání. Za celý náš tým Blue_Screen, ale i ostatní účastnice chceme moc poděkovat všem lektorům, koučům, mentorům, Nikče, která měla celou tuto jízdu na starosti, ale i našim partnerům, rodinám a všem podporovatelům Czechitas, díky kterým jsme mohly Digitální akademii absolvovat a otevřít si tak dveře do fascinujícího světa IT.
