Jak skloubit péči o malé dítě s rozjetou kariérou? Zakladatelka Czechitas Dita Formánková je už rok a půl maminkou malého Adama. V novém díle odkrývá svůj pohled na mateřství a kariéru.
Jak skloubit péči o malé dítě s rozjetou kariérou? Jde to vůbec? A proč Dita miluje nevyžádané rady? Zakladatelka Czechitas Dita Formánková je už více než rok a půl maminkou malého Adama. V novém díle Czechitas podcastu odkrývá svůj pohled na mateřství i svou osobní zkušenost odchodu z vedení Czechitas a přechodu na novou roli.
Tak já se zeptám takovou zvláštní otázkou, jak se ti daří?
Daří se mi vlastně skvěle. Není to klišé, není to na oko, ale myslím že můj život nikdy nebyl zábavnější, dobrodružnější a smysluplnější než teď.
Nechybí ti něco?
Nechybí mi vůbec nic. Já myslím, že s příchodem dítěte něčeho člověk dostane víc a něčeho míň, něco musí trošku pozastavit, něco musí vynechat, ale zároveň mnoho do toho života člověku přibyde, takže je to zase úplně nová životní perspektiva.
Když se vrátíš zpátky, vzpomeneš si na to, kdy přišlo to rozhodnutí, že budeš chtít být maminkou? Já tě znám dlouho a připadá mi, že najednou to přišlo jako z ničeho nic, nikdy jsi o tom nemluvila a najednou jsi byla mamka. Zároveň jsem vnímal, že jsi měla velmi dobře našlápnuto v kariéře, vlastně jsi měla i mnoho nabídek z velkých korporací…
Honzo, znáš mě dobře. Já myslím, že takový ten věk mezi 20–30 mě dost vystihuje tím, že jsem šla trošku s flow, rozhodovala se na základě intuice a moc jsem vlastně nepromýšlela, co je ten další krok. Rozhodně jsem neměla naplánovaný, že budu ve 30 máma, v 35 druhá máma a tak dále, ale určitě tam byl nějaký podvědomý tlak společnosti, že jakmile se vdám, tak se očekává, že budu mít děti. V roce 2020 jsem si vzala úžasnýho kluka Mílu Formánka, a hned po svatbě jsem nastupovala do Avastu na globální roli ředitelky pro diverzitu a inkluzi. Takže to (mateřství, pozn. redakce) nebyl úplně očekávaný kariérní krok, ale bylo to tam někde v budoucnu, to rozhodnutí mít děti, ale rozhodně ne naplánovaný na určitý den nebo rok. Ještě se tam stala taková zápletka, že paní doktorka mi říkala, že možná ty děti nebudu moct mít, a v tu chvíli, kdy viselo ve vzduchu, že můžu přijít o příležitost mít děti, v tu chvíli jsem si uvědomila, že moc chci a chci je teď. Naštěstí to dobře dopadlo, nic se nepotvrdilo, ale ten okamžik mě přiměl trošku rozmyslet, kdy ty děti do našeho života přijdou a jak tomu vlastně přizpůsobit i svoji kariéru. Já myslím, že jsem měla to štěstí, že jsem z té kariéry nemusela slevovat. Věřím, že jdu stále ke hvězdám a spolu se mnou i další projekty, který jsou za mnou. A vedle mě stojí syn Adam.
Jakou roli v tom sehrál Avast? Ty jsi měla svatbu a hned potom jsi nastupovala na novou pozici...
Je hrozně těžký to popsat teď zpětně, ale já vlastně už třeba po pěti, šesti letech v aktivní roli v Czechitas jsem k sobě hledala, kterému bych předala ty řídící operační kompetence, abych já mohla být ve strategičtější roli. Ten Avast byl příležitost se opravdu stáhnout a dát prostor novému leadershipu v Czechitas, k tomu, aby opravdu mohl dělat svoje rozhodnutí a řídit tu firmu na denní bázi. Já jsem věděla, že potřebuju něco jako zkušební dobu, protože si nedokážu představit, že bych řídila Czechitas naplno a pak najednou se stala mámou. Měla jsem velké štěstí, že jsem si zkusila balancovat dvě role v managementu a troufám si říct, že dneska to není jiný – být naplno máma a naplno se stále angažovat v managementu. Pro mě Avast byl takový hřiště, na kterým jsem si to mohla zkusit. Taková zkušební doba, kdy jsem mohla vlastně přemýšlet o tom, jak ty řídící kompetence dám dovnitř týmu, a zároveň být jednou nohou venku.
"Zvolili jsme si ten styl, jakým chceme Adama přivést na svět, a jakým způsobem chceme potom pokračovat, a pro nás tou jedinou hratelnou kartou byl respektující přístup k výchově, což, jak jsme poznali později, je extrémně náročná disciplína. Ale chtěli jsme poznat, jaký máme možnosti, a z těch možností si vybrat tu nejlepší. Takhle asi přistupujeme úplně ke všemu."
Teď se vrátím k tomu, když už jsi věděla, že tou maminkou budeš. Jak tě já znám, tak ty jsi hodně zodpovědná a hodně se připravuješ na některý věci. Jak ses připravovala na to, že budeš maminkou?
Já jsem hrozný šprt a mám to štěstí, že jsem si vzala jednoho šprta za manžela. My jsme dva jedinci, kteří se hrozně rádi učí, a milujeme různý kurzy. Před narozením Adama jsme absolvovali asi tak osm různých předporodních kurzů, to byl úžasný čas strávený v přítomnosti se svým partnerem, kdy jsme se mohli naladit na to mimčo a na to, co přijde, a trošku se přepnout z těch našich vysoce produktivních životů. Takže to pro nás byl takový hezký čas spolu a zároveň jsme si ověřili různý porodnice. Zvolili jsme si ten styl, jakým chceme Adama přivést na svět, a jakým způsobem chceme potom pokračovat, a pro nás tou jedinou hratelnou kartou byl respektující přístup k výchově, což, jak jsme poznali později, je extrémně náročná disciplína. Ale chtěli jsme, abychom věděli, jaký máme možnosti, a z těch možností si vybrali tu nejlepší – takhle asi přistupujeme úplně ke všemu. Takže ano, byli jsme na spoustě kurzech. (smích)
A jak ses připravovala na mateřství z hlediska businessu, např. že už nebudeš chodit na schůzky?
Myslím, že na to se připravit úplně nedá, já jsem si naplánovala, že budu půl roku off. Předtím jsme pracovali dva roky s týmem na tom, aby byl samostatný. Já jsem v tu chvíli vlastně už pracovala v Avastu, takže ta exekutiva a ty denní schůzky už nebyly na mě, ale je pravda, že se mi to výsledku nepodařilo. Já jsem naskakovala zpátky jako interim DIR Czechitas asi měsíc po porodu, takže ten můj původní plán zmizel. Na druhou stranu jsem se strašně moc naučila nejenom o svém stávajícím týmu, ale o svém okolí a o té supportní síti, do které patří moje nejbližší rodina i kamarádi, a zjistila jsem, že mi je v tom takhle dobře a že s nějakýma metodama můžete opravdu naplno být máma, přítomná, s respektující výchovou, kojící, a na druhou stranu řidit firmu. Jde to, pokud opravdu máte tu disciplínu, skvělý time management a supportní síť. Takže já jsem se připravovala na budoucnost, která mě nakonec nepotkala. Scénář, který nakonec nebyl naplněný, ale zpětně jsem se v tom hodně naučila a bylo mi v tom dobře.
"Já miluju nevyžádaný rady, miluju všechny názory, který začínají "Počkej, až...""
To muselo být docela náročné časově a zní to jako hodně práce, je to tak?
Já myslím, že za tím, aby člověk skloubil kariéru s mateřstvím, je ohromná práce. Nonstop práce s time managementem, s kalendáři a zároveň s prioritami, které jsou v té organizaci, práce s leadershipem a práce s lidmi v rodině. Když se Adámek narodil a ještě hodně spal, tak se spoustu těch pracovních činností dalo naplánovat do hodin, kdy bylo ticho. Samozřejmě to nikdy úplně nenaplánuješ, ale v Czechitas je fenomenální prostředí k tomu skloubit práci s kariérou v tom, že my fungujeme ve virtuálním pracovním prostředí už od začátku založení Czechitas. Máme víc poboček, takže není problém fungovat na nástrojích Slack a G Suite, tu práci máš kdykoliv k dispozici. Další extrémní výhoda jsou flexibilní úvazky, které dokážeme nabídnout lidem, kteří u nás pracují, tým je zvyklý pracovat asynchronně. Máme úplně skvělou disciplínu v tom, že naše týmové schůzky mají předem připravený agendy, mají přesně řízený a dedikovaný čas na určitý témata, mají zápis nebo recording. Tohle může znít jako banalita, ale extrémně to pomáhá lidem zapojit se i do těch řídících a dalších pracovních úkonů, i když nemůžete být fyzicky k dispozici. A další zásadní část, kterou jsem změnila, je, že jsem spoustu meetingů převedla na audiohovory, kdy člověk chodí ze sluchátkem, když jede s kočárkem, a dokáže spoustu meetingů zvládnout na procházce. Místo zpráv jsem začla používat audio messages ať už na WhatsAppu nebo do dalších komunikačních platformách. Takže se změnila konkrétní forma práce spíš než ta náplň práce.
Můžu i za sebe říct, že když dítě usne večer, tak to láká k tomu dohnat práci – jak to máš ty?
Já myslím, že v tom našem oboru je to sezónní. Jsou prostě týdny, kdy se toho nakupí hodně a člověk musí dohánět i večer, což se stane bez toho, jestli máš nebo nemáš dítě. Ale standardně večer už nepracuju. Uvědomila jsem si, že tu energii potřebuju šetřit a dobíjet ty svoje baterky, takže teď se snažím opravdu veškerou práci alokovat na denní čas, protože na večer si nedám žádnou práci, na kterou bych potřebovala mít klid. Já jsem člověk, který má tu největší produktivní energii dopoledne, takže pokud mám práci, na kterou se potřebuju soustředit, tak zajistím, aby Adámek byl s jinou pečující osobou. Využívali jsme rodinu, nebo Jahodu, což je nezisková organizace na Albertově, kde funguje coworking pro mámy s hlídacím koutkem, dokážou tam hlídat maličký děti do tří let a zároveň je tam pracovní místo pro mámy. Takže toto jsou ty možnosti, které je potřeba najít a dobře využít a pak umět zmanagerovat vlastně celý ten systém kolem sebe. Ať už je to babička, která dojíždí pravidelně, ať je to manžel, který se podílí na péči velkou částí, anebo jsou to různá zařízení, která jsou k dispozici ve městě, ve kterém žijete.
Kde jsi ty brala tu inspiraci pro mateřství a kariéru? U žen to může být tak, že některá žena ti řekne "Hele dej si fakt jako rok klid tím dítětem a vykašli se na všechno, budeš za to hrozně moc ráda", a potom ten druhý přístup "Hele jako můžeš se vrátit do práce po 14 dnech", kde jsi balancovala tohle? S podobnými názory ses určitě setkala…
Já miluju nevyžádaný rady, miluju všechny názory, který začínají "Počkej, až", protože pro mě je to velký zdroj inspirace, ze které si potom můžu vybrat jak to chci já ve svém životě. Já pracuji s tím že znám sama sebe...
A jako opravdu nemyslíš ironicky, že miluješ nevyžádaný rady?
Nemyslím to ironicky. Jsem člověk, který se učí zkušenostmi jiných lidí. Já za ně poděkuju, ale samozřejmě spoléhám na to, že dobře znám sama sebe, dobře vím, co potřebuje můj syn, a znám svoje okolí a blízké a jejich potřeby a kapacitní možnosti. Chtěla bych vzkázat všem mámám, že si můžou vybrat, a je hrozně důležitý, aby si vybraly ony samotné, jak to v životě chtějí. Jsou mámy, který chtějí být 3 nebo 6 let doma s dětmi a je to úplně v pořádku a je to skvělý. Je potřeba, abychom podpořili tyhle mámy, který se chtějí opravdu soustředit na tu péči. A pak jsou mámy, které se chtějí vrátit do práce. A jsou mámy, který nechtěj být mámy vlastně vůbec, takže je potřeba respektovat a podpořit všechny tyhle možnosti. A já jenom chci vzkázat, že je potřeba si uvědomit, že každá tahle volba má svoje stinný stránky a má svoje výhody a jsou to nějaký oběti, který člověk musí do toho přinést. Když jsem pracující máma, tak s čím budu neustále bojovat, je hledání každodenní balance mezi tím, jestli jsem byla dostatečně s dítětem nebo dostatečně v práci. V Czechitas je spoustu věcí, do kterých bych chtěla rejpat, já jsem vlastně takový disruptor, inovátor, ale je hrozně dobrý, že už nejsem v tý exekutivní roli, abych právě tu stabilní organizaci nějakým způsobem nenarušovala.
"Pojďte si osvojit nějakou technickou tvrdou dovednost jako je právě např. práce s daty, programování, umělá inteligence, kyberbezpečnost, testování a tak dále, a pojďte do toho světa IT, protože to je přesně jedna z těch prací, kde máte větší pravděpodobnost, že můžete najít flexibilní práci s nižším úvazkem."
Myslíš si, že v Česku má velký vliv mateřství na kariéru – hodně se skloňuje Child penalty jako nějaká daň z toho, že je žena mámou – vnímáš to tak?
V České republice jsme zatížení tou největší Child penalty vlastně v celé Evropské unii. Jsme jednou z nejhorších zemí, kde má dopad dlouhého přerušení kariéry vliv na další angažovanost, kariérní růst i platový ohodnocení ženy dlouhodobě. V České republice je to velký téma, nedávno vyšly výsledky, kdy se ukázalo, že opravdu trvá mnoho let, než žena dožene tu svoji kariéru – deset, patnáct let – a je to dáno hodně tím, že nenabízíme flexibilní úvazky nebo není dostatek těch flexibilních úvazků. Podle průzkumu organizace Mumdoo chce 40% maminek pracovat, ale nemůže, protože nemá ty příležitosti k tomu, aby našly dobře flexibilní a platově dobře ohodnocenou práci. Tohle potřebujeme změnit, takže cílem by mělo být férový ohodnocení zkrácených úvazků, který můžeme mámám nabídnout. A říkám mámám, protože 98 % rodičů na rodičovské dovolené jsou právě mámy.
To, že nám chybí flexibilní úvazky, se tady skloňuje už 10 let. Já mám pocit, že se v tom trošičku něco změnilo k lepšímu, nepletu se?
Nemám úplně čerstvý data, ale my v Czechitas sázíme na tu kartu: "Pojďte si osvojit nějakou technickou tvrdou dovednost jako je právě např. práce s daty, programování, umělá inteligence, kyberbezpečnost, testování a tak dále, a pojďte do toho světa IT, protože to je přesně jedna z těch těch prací, kde máte větší pravděpodobnost, že můžete najít flexibilní práci s nižším úvazkem.". My jsme vsadili na tuhle kartu před deseti lety, vyplácí se nám, vidíme mámy, který jsou schopny ještě s malými dětmi najít práci, kterou dokážu skloubit s péčí, protože můžou pracovat z domu, můžou pracovat asynchronně, nepotřebují tolik té týmové spolupráce a fyzického bytí v kanceláři. My věříme, že to, co děláme s Czechitas, může pomoct překonávat tu zmiňovanou Child penalty, kterou v České republice vidíme.
Ty jsi byla nebo stále jsi členkou několika organizací, který spolupracují se státem. Je na této úrovni něco, co se má změnit, aby se situace u nás mohla posunout?
Jak jsem říkala, řeší se ukotvení zkrácených úvazků v tom pracovním zákoně, tedy jakým způsobem jsou zvýhodněný zkrácený úvazky pro zaměstnavatele. Ale to, co můžeme načerpat tak je ta inspirace v zahraničí, kde se ten přístup k rodičovské mateřské dovolené řeší trošku jinak, kdy se institucionalizuje péče otců o děti. Tzn. placená otcovská dovolená na půl roku úplně stejně jako mateřská do 100% platu toho jednotlivce. Což znamená, že to ve výsledku není rozhodnutí, že zůstává doma ten, kdo bere méně peněz. Najednou dostanou tu finanční kompenzaci oba na stejnou dobu a vidíme tam daleko větší podíl mužů, který pečují o dítě v raném věku. Ukazuje se, že to může být ten krok dobrým směrem. V tom rozdělení péče.
Jak to máme my v Czechitas s maminkami? Co jim dáváme za benefit kromě toho, že mají možnost flexibilních úvazků? A kolik maminek v Czechitas vlastně aktuálně máme?
My máme vlastně nějakých 20 rodičů z 67 lidí, kteří pracují pro Czechitas. To je zhruba taková menší třetina. Aktuálně máme 11 maminek, který jsou na mateřské dovolené a který si vybraly tu možnost, že přeruší pracovní kontakt a potom po nějaké době naskočí. Takže i tohle je možnost, i tohle je podporovaný. Ale je tady i podpora těch, který chtějí při péči pracovat, a projevuje se to tak, že nabízíme velice malý úvazky na pár hodin týdně, který můžeme dle situace navýšit. Odvíjí se to od toho, jak to ta máma zvládá, jak to zvládá celý její systém doma i jak to zvládá to dítě. Takže v tom jsme flexibilní a dokážeme ten úvazek přizpůsobit i ty pracovní činnosti. A samozřejmě i náš office jako takový je kids friendly.
Ty jsi říkala, že naprosto upřímně miluješ nevyžádané rady. Jakou nevyžádanou radu bys dala ty všem maminkám?
Já bych chtěla, aby si všechny mámy věřily v tom, že dělají tu nejlepší práci, jakou můžou. A že jsou skvělý mámy bez ohledu na to, co jim okolí může říkat, nebo jak to může okolí mít. Chtěla bych, aby si každá máma mohla vybrat, jestli bude pracovat, jestli nebude pracovat, jestli bude mít děti vůbec, jestli nebude mít děti, a byla si vědomá těch věcí, co to přinese, a těch obětí, které to může stát. A aby si za tím stála, aby se toho držela, protože to bude ta dlouhodobá motivace, aby v tom ona sama mohla být šťastná.
Celý příběh najdeš k poslechu zde: Spotify, Souncloud, YouTube
Ditu pro tebe vyzpovídal náš Honza Schönbauer.
