Bývala výčepní. Dokonce tak dobrou, že za čepování piva sbírala ocenění. Gastro už ji ale nebavilo, a tak zkusila nový obor. Uspěla, a dnes Eliška Petříčková testuje software.
Bývala výčepní. Dokonce tak dobrou, že za čepování piva sbírala ocenění. Gastro už ji ale nebavilo, a tak zkusila nový obor. Uspěla, a dnes Eliška Petříčková testuje software. Jak vypadala její cesta od výčepu k prvnímu úspěšnému pohovoru?
%2520ve%2520velke%25CC%2581%2520velikosti.jpeg)
Eliščin příběh si můžeš poslechnout taky na Spotify nebo na Soundcloud.
Tak jako většina malých dětí, i Eliška měla své sny, pokud jde o její budoucí práci. I když poněkud méně běžné: nejdřív chtěla být hlasatelkou na nádraží, co hlásí příjezdy a odjezdy vlaků. Potom chtěla moderovat pořad Kolotoč a taky ji lákala medicína. Nakonec studovala více vysokých škol. Žádnou ale nedokončila.
Eliška se od mládí setkávala se stereotypy – v rodině třeba s tím, že holky na matematiku či fyziku prostě nemají hlavu. I to byl podle ní důvod, proč ji maminka poslala studovat obchodní akademii, a ne gymnázium. Viděla svou dceru spíš jako účetní, maximálně na právech, ale o jiných oborech prý nechtěla ani slyšet.
„Na radu kamarádky jsem otevřela web Czechitas a zjistila, že mám asi dva dny do ukončení registrací na Digitální akademii: Testování. Všechno jsem hned vyplnila, natočila videomedailonek a vyšlo mi to."
Po škole Eliška nastoupila na pozici zákaznické péče do společnosti poskytující úvěry, ale moc ji to nebavilo. Proto šla na brigádu za bar, protože tam ji to prý vždycky táhlo. A vzhledem k tomu, že měli v baru dlouhou otevírací dobu, setkávala se tam Eliška s řadou lidí, kteří taky pracovali v gastronomii. „Od nich jsem se naučila základy v čepování piva, což mě strašně chytlo, a tak jsem začala v téhle ‚disciplíně’ i soutěžit. Za barem jsem celkem dělala přes šest a půl roku, stala jsem se mistrem výčepním dvou brandů. Dělala jsem v restauracích Čekárna, U Červeného jelena a U Dvou kohoutů,“ vzpomíná Eliška na svou éru v gastronomii.
Obor opustila, jako řada jejích kolegů, s příchodem covidu. Bylo jí totiž jasné, že zavírání restaurací není otázka chvilky, a uvědomovala si, že v gastro oboru člověk nemá nic moc jistého. Začala se zamýšlet nad tím, jaké provozy nezavřou, a vyšly jí z toho potraviny a čerpací stanice. První tři měsíce dělala provozní v potravinách, ale to ji nebavilo, a tak zamířila na benzinku kousek od jejího bydliště. Tady sloužila pouze noční směny od šesti večer do šesti ráno, což pro ni, jak sama říká, bylo psychicky hodně náročné. Problém nastal, když se Elišce z nočních směn začala projevovat úzkostná porucha. „Byla jsem prakticky úplně vyčerpaná. Celé to vygradovalo čtrnáctidenní neschopenkou, kdy jsem byla doma a vyhledala jsem odbornou pomoc. Psychoterapeut mi říkal, že by bylo dobré dělat nějakou práci, která má například pravidelnou pracovní dobu a není to 12 hodin a více. Na radu kamarádky jsem otevřela web Czechitas a zjistila, že mám asi dva dny do ukončení registrací na Digitální akademii: Testování. Všechno jsem hned vyplnila, natočila videomedailonek a vyšlo mi to,“ vzpomíná na počátky zlomového období Eliška.
„V jednu chvilku mi to docvaklo a najednou jsem začala problémy rozebírat jiným způsobem. Zpočátku má člověk v hlavě jiný algoritmus, a až po čase zjistí, že je třeba například napsat tu a tu podmínku a tak podobně.“
Na otázku, zda se nebála jít do něčeho nového odpovídá jako většina absloventek, že samozřejmě ano. Eliška prý dokonce hrozně moc, ale dodává, že přístup v Czechitas je takový, že IT není o tom, že tomu neporozumíte. Jen to někomu trvá delší dobu a jinému kratší dobu. Podle ní je to mnohem více o tom naučit se programátorsky myslet a umět se postavit k problému z jiného úhlu pohledu, než byl člověk zvyklý.
A je toho chodícím důkazem. „V jednu chvilku mi to docvaklo a najednou jsem začala problémy rozebírat jiným způsobem. Zpočátku má člověk v hlavě jiný algoritmus, a až po čase zjistí, že je třeba například napsat tu a tu podmínku a tak podobně,“ dodává.
Přiznává ale taky, že vztah k IT měla už od dětství. Její táta totiž doma stavěl počítače a Eliška k nim tudíž měla blízko. Jako většina dětí samozřejmě hrála hry: Prince of Persia, Tomb Raider, Half-Life a Quake. To bylo na základní škole, pak nastala dlouhá pauza. Vůbec v té době nemyslela, že by mohla jít do IT. Další zkušenost tedy byla až Digitální akademie. Před samotným studiem si udělala alespoň prerekvizitní kurzy – testing, Javascript a HTML/CSS.
Často mezi zájemkyněmi o studium IT padají otázky, jak důležitá je pro absolvování kurzu matematika. „Myslím si, že daleko důležitější než matika je základní logika. Člověk si musí uvědomit menší, větší, rovno, a to stačí. Nemuseli jsme počítat žádné složité rovnice,“ říká k tomu Eliška.
A jaký byl její závěrečný projekt? „Na hackatonu se pracuje v týmu pěti lidí, testují se webové stránky a hledají bugy (chyby). Z toho musíte sepsat výstup v podobě testovací strategie a finální dokumentaci, která se stává součástí závěrečné prezentace na galavečeru,“ přibližuje průběh a závěr akademie.
První životopis do IT oboru poslala Eliška už v průběhu akademie, ale tenkrát to ještě nevyšlo, protože v práci zaskakovala za slečnu, která si zlomila nohu, a to ji hodně brzdilo. Rozhodla se proto počkat, dát do studia sto procent a na konci Digitální akademie šla na Job Fair Czechitas (trh pracovních příležitostí), zpracovala si životopis, a vytipovala firmy, které ji zajímaly. O všem se taky pobavila s lektory.
„Zpočátku jsem měla velký strach, že mi bude trvat dlouho, než si seženu práci v oboru. Věděla jsem, že vrátit do gastra se můžu vždycky. Teď mi bývalí kolegové závidí, že mám klidnější práci a volnou pracovní dobu."
Nyní dělá podporu aplikací ve společnosti OKsystem. Celkem absolvovala čtyři pohovory a vzali ji i jinam, ale Eliška chtěla pracovat v této firmě, protože odtud pochází jeden z lektorů, což jí dodávalo jistotu. Tuto pozici si vybrala prý hlavně proto, že se jedná o sdílenou pozici. Kromě testingu dělá ještě helpdesk. „Jsem hrozně ráda s lidmi a tato práce obnáší i práci a komunikaci s klienty. Není to čistě jen testingová pozice. Také jsem ráda, že poznám celý produkt. Jsme malé oddělení, kde se staráme o aplikaci, která se neustále vyvíjí. Stále školíme úředníky, kteří s aplikací pracují, a máme okamžitou zpětnou vazbu na naši práci,“ popisuje náplň své práce.
Dnes je Eliška přesvědčená, že akademie byla důkazem toho, že se zvládne učit. „Měla jsem na začátku velký strach, že mi bude trvat třeba půl roku, než si seženu práci v oboru. Ale kdyby to nevyšlo, věděla jsem, že do gastra se můžu vrátit vždycky,“ dodává. A jak na to reagovalo její okolí nebo dřívější kolegové? „No ti mi závidí, že mám konečně klidnější práci a volnou pracovní dobu. Zpátky do gastra se už nechystám. Ne že by mi to úplně nechybělo, ale tohle je úplně jiné a jsem mnohem víc v klidu,“ uzavírá svůj příběh Eliška.
Celý příběh si můžeš poslechnout taky na Spotify nebo na Soundcloud.
Elišku pro tebe vyzpovídal náš Honza Schönbauer.
Co nepřehlédnout:
- Začátky (s)nové kariéry? Digitální akademie a její absolventky
- Co tě nejvíc zajímá o Digitální akademii a bojíš se zeptat
- Digitální akademie: Testování Brno očima studentek
- Nikola Kabátová: Holka? Programátorka? To by si ještě mysleli, že jsem moc chytrá
- Eva Hankusová: Práce v IT má tisíc podob. Jak přetavit své zkušenosti v nový začátek?
- Proč by ženy (ne)měly pracovat v IT? Hoďte stereotypy za hlavu
- Dita Formánková: Všechny mámy dělají tu nejlepší práci na světě
