V IT nemusíš začínat od nuly. Eva Hankusová je jasným důkazem, kolik možností svět IT nabízí, a kam až se můžeš dostat, když ze svých předchozích zkušeností vytěžíš maximum. Objev nové možnosti i ty.
„Kolik ty toho dneska naprogramuješ?” „Nic,” směje se Eva Hankusová, absolventka Digitální akademie: data. Eva před osmi lety zavřela rozjeté komunitní centrum a pustila se s dvěma malými dětmi do datové analýzy. Nad kódem ji už ale nějakou dobu sedět neuvidíš. Eva je totiž jasným důkazem, kolik různých možností svět IT nabízí, a kam až se můžeš dostat, když ze svých předchozích zkušeností vytěžíš maximum. Co ji k tak velké kariérní změně vedlo? Jak dneska vzpomíná na své začátky v Digitální akademii? A co vlastně v práci dělá, když neprogramuje?
Eva Hankusová už v IT není žádný nováček. Je ti povědomá? Její příběh jsme na blogu představili už v roce 2019. Eva od té doby neskutečně vyrostla, proto jsme si jí pozvali znovu a poodkrýváme další kus jejího příběhu.
Inspiruj se příběhem o úsilí, vytrvalosti a hledání té správné cesty. IT svět už totiž dávno není jenom o programování.
Podcast si můžeš poslechnout taky na Spotify nebo na Soundcloud.
Podnikání s dětmi na zádech
Jak vedla tvoje cesta do IT, přes IT až mimo IT? Ty jsi absolvovala Digitální Akademii před pěti lety?
To ještě víc. Asi v roce 2018?
Takže letem do minulosti, co dělá Eva Hankusová v roce 2016-17?
Eva Hankusová je na rodičovské a má komunitní centrum se svojí kamarádkou Míšou.
Co bylo komunitní centrum?
Já jsem předtím pracovala v korporátu v Coca-Cole, na což samozřejmě hrozně ráda vzpomínám. Ale když jsem otěhotněla se svojí starší dcerou, tak jsem vydržela asi půl roku na mateřský a pak jsem přemýšlela, co se sebou. Protože já nejsem ten typ, který by rád trávil dalších 8 let na dětském hřišti. Bylo to pro mě psychicky náročný, říkám to otevřeně všude. Řešila jsem, co dál. A v tý době – dneska je ta situace trošku jiná, dneska už se firmy snaží těm mámám trošičku najít způsob, jak je zapojit do pracovního života…
Tenkrát nějaké zkrácené úvazky v Coca-Cole nebyly?
V Coca-Cole to moc nebylo. A když bylo, tak to nebylo dobře placený, ta cesta se teprve trochu nacházela. Samozřejmě jsem tehdy dostala nějaký návrh, ale finančně a časově byl pro mě nepřijatelný.
Myšlenka komunitního centra přišla jak?
Přemýšlela jsem, co budu dělat, byla jsem na hřišti, potkala jsem se s kamarádkou Míšou Madovou a spolu jsme přišly na to, že by bylo fajn pomáhat maminkám s dětmi, ale vlastně i otcům. Takový komunitní centrum, který by je vzdělávalo. A zároveň by to byl pro ně azyl, když se doma něco děje apod. Takže jsme daly dohromady projekt. Já jsem předtím byla projektová manažerka a Míša je taková business woman, tak jsme to vymyslely, daly dohromady, daly na papír a rozjely.
Jakým způsobem se takové centrum financuje?
Na začátku to není úplně jednoduché. A vlastně ten způsob, který jsme vymyslely, nás potom dovedl k tomu, to asi po třech letech zavřít.
Tak a to jsme kde? Jsme už před Akademií?
Já to mám spojené s Czechitas už v té době. Protože Dita začala s Czechitas ve chvíli, kdy my jsme začaly to komunitní centrum – 2015. Já jsem sledovala Czechitas úplně od začátku, co se objevily. A my jsme centrum otevřely 15/16. A po třech letech jsme ho zavřely. Bylo to nejtěžší rozhodnutí v mém životě, protože to centrum krásně fungovalo.
V jednu chvíli jsme tam, tuším, měly tisíc aktivních členů, což není úplně málo. Ale odpověď na tvoji otázku – braly jsme si dotace. Už bych to nikdy neudělala, protože s dotacema je spojená velká administrativa.
Když jsi byla projektová manažerka, leželo to na tobě?
Jo. Samozřejmě s Míšou jsme se rozdělovaly, protože ona je zase hodně velký operativec. A zároveň s tím je tam kontrola státu, protože z dotací to nebyly malé peníze, a jeden rok těch kontrol bylo hrozně moc. My jsme samozřejmě všemi prošly na jedničku, ale je to psychicky náročné.
Já jsem v tu dobu měla už i druhé malé dítě a tak jsem měla mimino na zádech. Podle mě starší dcera z těch zad prvních pár měsíců neslezla, furt byla v šátku na těch zádech. Já jsem s ní běhala všude, kde to šlo. Takže to bylo fakt náročné psychicky, celé to ustát. Málo jsem spala a s Míšou jsme si v jednu chvíli sedly a řekly jsme si - hele, sice to funguje a všechno, ale jdeme najít něco, kde budeme víc zvládat rodinu a nebudeme tak urvaný.
Od projektového řízení k datové analýze
A proto jsi s dcerou v šátku došla až do Czechitas…
Míša je velmi dobrá HR manažerka. Já jsem se jí zeptala „Míšo kde mě vidíš?” a ona říká „Hele, jsi vidět, hlavně pracuješ s číslama, vždycky tě to bavilo, vždycky tě bavilo IT, tak zkus Czechitas.” Míša mě tady odkázala na Petru Drahoňovskou, takže já jsem si s ní dala one-one diskuzi a ona říká „Evo, pojď do Czechitas, už není na co čekat, udělej si Akademii.” A já jsem poslechla.
A zvolila sis data, protože tě bavila čísla?
Jo, já jsem k tomu vždycky měla blízko. Já jsem i v Coca-Cola pracovala s číslama, protože v jednu chvíli jsem uváděla nové výrobky na trh. K tomu je potřeba nějaká finanční analýza, co s čím a jak se prodává, kde by se to mohlo nejlépe prodávat apod. Takže už jsem tohle měla za sebou. A to byl nějaký vývoj. Data, z celého IT mi přišly, že byly pro mě nejvíc uchopitelný a nejjednodušší se naučit.
No, ale přesto se tam musí trochu programovat, ne? Určitě jste se to na Datové akademii učili.
Jo, tak je k tomu potřeba minimálně SQL-ko. Já dneska říkám, že každý datař už by měl k tomu umět i Python. Ale v té době stačilo SQL-ko. Je to nějaký odrazový jazyk, se kterým jde začít. A když to učí Pavel Chocholouš, tak to není tak těžké se naučit.
Vždycky jsem měla blízko k číslům. Vybrala jsem si datovou analýzu, protože mi z celého IT přišla nejvíc uchopitelná a nejjednodušší na naučení.
Takže to bylo v pohodě? Prošla jsi Akademií bez problému, aniž by tě napadlo se na to vykašlat?
No, napadlo. Když máte doma dvě malé děti a práci a děláte to po večerech… To je samozřejmě náročné.
To jsou vlastně Akademie, které byly časově ještě náročnější, než jsou dneska. Nebylo možné se připojit na dálku…
My jsme docházeli každý den večer po tři měsíce, plus soboty. Občas i neděle, když to byl projekt. Prezenčně.
Vzpomínáme na staré časy.
Nevím jak to funguje teď, ale za mě to bylo o tom, že jsem tam potkala lidi. Doteď z toho mám super kamarádství. Tam jsem mimochodem našla svojí první práci, protože jeden z vyučujících, Tomáš Mátlo, si mě potom vzal pod křídla. A s ním já jsem další rok dělala analytiku. A bylo super se to naučit, ale je to pořád jen základní přehled. Pro mě to bylo o tom potkat ty lidi. Takže prezenční forma byla vlastně mnohem víc vyhovující.
To vlastně souvisí i s tvojí osobností…
Přesně. Já nejsem úplně introvert, takže souvisí to s tím. Náročný to bylo kvůli času, jinak mě to hrozně bavilo. Já jsem vyhrála s kolegyní Máriou i závěrečný projekt.
V Digitální akademii jsem našla nová přátelství i svou první práci v IT.
Ten byl na jaké téma?
My jsme scrapovaly (pozn. scrapování znamená extrahovat data umístěná na webových stránkách do užitečnějšího formátu, se kterým pak lze pracovat) stránky sociálních služeb, potom jsme je vizualizovaly v CleverMaps a bylo to o tom, že přes CleverMaps sis mohl vyhledat kam umístit babičku, do jakého nejbližšího domova, jestli tam mají místo, apod.
To vycházelo z tvojí zkušenosti s komunitním centrem, nebo to bylo od kolegyně se kterou jsi dělala?
Já s tím přišla, ale obě dvě máme k sociálním službám docela blízko. Obě dvě jsme se nějakým způsobem podílely na pomoci někomu, někde. Možná to bylo tím, že jsme v tu dobu potřebovali babičku umístit do nějakého zařízení, a to se stalo téměř nemožným.
Neboj se říct si o příležitost
Spojila jsi tak svoje zkušenosti se znalostmi z Czechitas. A co bylo pak? Říkala jsi, že si tě jeden z lektorů vytáhl na analytiku. Jak to probíhalo?
To je i moje message k holkám. Já bych hrozně ráda, aby se nebály si o ty věci říkat. Já už během Akademie, kde Tomáš Mátl učil, věděla, že je to super člověk. Věděla jsem, že mě může hodně naučit. A už někdy uprostřed Akademie jsem za ním šla a nadrzo se ho zeptala, jestli mě zaměstná, jestli má nějaké místo a jestli spolu budeme dál spolupracovat. A on řekl, že ano.
A když někdo nemá takovou kuráž jako ty, jak s tím dál pracovat? Máš zkušenost, že jsi do toho „nakopla“ kamarádku, která se teď taky nebojí zeptat?
Lidi kolem mě to moc dobře ví, takže se mě někdy i straní. U introvertních holek bylo zase vidět na jejich projektech, jak přemýšlí. Lektory a lidi napojené na Czechitas už často napadne, které holky jim lidsky sednou, což je vždycky důležité – jak pro to, co se naučí a umí, tak i pro to, co jim bude vyhovovat ve firmě. Není to o tom, že by se všechny musely hlásit. Podle mě jsou na to lektoři dobře připraveni.
Byla bych hrozně ráda, kdyby se holky nebály si říkat o to, co chtějí.
Tvoje cesta přes analytiku vedla ještě jinam, že? Co jsi dělala, když jsi přešla Tomášovi Mátlovi do firmy?
On potřeboval roli půl projektové manažerky a půl analytičky, takže já jsem pomáhala i s datovými projekty. Využila jsem to, co jsem uměla už předtím, a zároveň mi dal k ruce seniora, který mě učil dělat analýzu od datového zdroje, to napojit přes Keboolu a v Tableau (pozn. nástroje pro zpracování a vizualizaci dat) a potom z té analýzy vizualizovat nějaké výsledky, nějaká data. To trvalo přes rok a já jsem se celou dobu bavila s Radovanem Jirkou a Jirkou Tobolkou z BizzTreatu, kteří mě mentorovali v Czechitas v rámci mého projektu. Takže když se u nich potom otevřelo místo, tak jsem šla k nim.
Na jakou pozici?
Ta pozice byla víc zaměřená na sales. Já mám technický background a jsem trochu hovornější typ. Jednou jsem něco řešila v Pythonu, hlava mi to nebrala, děti doma mě celý den vysávaly, byla jsem unavená a říkám si, to není možný. Pak přišel kolega, kterému bylo 20, a zvládl to hned. To už bolelo. Jsem člověk, který se pořád učí a baví mě to.
Poslouchám podcasty, chodím na meet-upy, pořád se vzdělávám. Učit se Python toho bylo součástí, ale najednou jsem si říkala – mám za sebou dlouhou kariéru, jsem na juniorní pozici, která zase zabere roky, než se někam dostanu. Tak proč nespojit to, co už umím, s novými znalostmi? A to mě posunulo, protože takových lidí, co přinášejí praxi třeba z marketingu, salesu, projektového řízení, nebo logistiky a propojí ji s IT, AI nebo daty, je pořád málo. Takoví lidé pak ve firmě opravdu něco změní.
Je zajímavé, že sis na to přišla sama. Že za tebou nepřišel třeba některý z lektorů a nenavrhl ti spojit tvoje projektové zkušenosti se salesem a stát se konzultantem…
Kluci z BizzTreatu to na to přišli. Moje první reakce, když za mnou přišli, byla „No tak to ani náhodou. Tomáš tu má skvělé Colours of Data, tady se něco rok učím, a pak to celé zahodím, nejsem blázen… No a ještě ta pozice má hodně společného se salesem, no tak to už vůbec. Nejsem žádnej salesák.”
Rozhodla jsem se spojit své předchozí zkušenosti s novými znalostmi. Takových lidí je pořád málo.
Já bych na první dobrou řekl, že mi prodáš tady tu vodu.
Samozřejmě jsem došla k tomu, že je to přesně to, co jsem celý život chtěla dělat. Ale občas je ta cesta trnitější. Člověk k tomu musí dorůst. A to byla moje první reakce. Ale něco mi říkalo, hele Evo, tohle je ten krok, udělej to.
A řekla sis o něj sama?
Oni si řekli o mně. Nabídli mi to a já jsem řekla, že jsem si musela projít tou myšlenkovou cestičkou a pak, že do toho jdu.
Salesačky v IT neprodávají "hrnce", ale chtějí firmám pomáhat
Co dělá business konzultant nebo IT konzultant se zaměřením na sales? Mám kamarády konzultanty ve velkých firmách a ti mi vždycky jen řeknou, že udělají skvělou prezentaci a dostanou za to dobře zaplaceno. Ale nikdo mi nikdy pořádně nevysvětlil, co tam reálně dělají. Jen, že takových lidí moc není.
Ono to tak ale je, oni zas tak moc nekecají. Já prostě říkám, že pomáhám firmám a lidem plnit jejich cíle. Ono to tak je, protože každý IT projekt – a je to úplně jedno, jaký to je IT projekt – každý začíná od businessu. Začíná od nějaké potřeby, painu, který ta firma nebo člověk má. Firma roste, něco se v ní děje, nějak funguje a v určitý moment se pro tu firmu nebo pro toho člověka něco změní. Šéf po něm např. chce, aby najednou vyrostly o 20%, ale nedá mu lidi.
To chce každý.
Ale někdo to myslí vážně.
Jako business konzultatka pomáhám firmám a lidem plnit jejich cíle.
Když máš KPIs, tak tam je vždycky plus 20 %.
Když firma expanduje na nové trhy nebo má hodně poboček, může mít chaos v datech – trvá jim třeba 20 minut otevřít Excel, aby zjistili, kolik prodali minulý měsíc. A to už bolí. Tam nastupuju já: zjistím, jak firma funguje, co lidi trápí, co by od řešení čekali jako wow efekt. Pak přemýšlím, jestli naše řešení přinese hodnotu, kterou potřebují, a jestli do toho má smysl jít. K tomu je potřeba nejen business přehled, ale i orientace v IT – znát různé business modely, KPIs a specifika různých oborů. Každý business a každá firma je jiná, takže je klíčové umět najít správné nástroje a technologie, které hodnotu opravdu přinesou.
Pomáhají ti v tom znalosti z Digitální Akademie, zkušenosti s analytikou? Pomáhá to v komunikaci, že klient cítí, že nejsi jen „salesák”?
Já to tak musím mít nastavené. Já se i po letech jako salesák necítím. Já nechci prodávat lidem nějaký “hrnce”, já jim chci pomoci vyřešit ten pain. Takže já jsem takový průvodce, protože je i provedu tou cestou. Je to dlouhodobá spolupráce, často trvá i několik měsíců, než se dojde k projektu, který má smysl. A je to všechno rozmyšlené. Takže je to hodně vztahová práce, práce průvodce.
Dá se tam najít nějaký vzor? Třeba co firmy nejčastěji trápí a jak jim obvykle pomáháš? Nemusíš říkat, že to takhle platí pro všechny, ale jestli se něco, s čím mají firmy problém, často opakuje a co jim na to pomáhá. Máš nějaký příklad, aby to bylo jasnější, aby si člověk dokázal spojit tvoji roli s něčím konkrétním?
Teď všude hýbe světem AI, takže použiju příklad z toho. Představte si, že jste CEO s cílem zvýšit růst o 15 %, ale nemáte peníze ani lidi navíc. Třeba v oboru, kde je nedostatek odborníků, jako například projektantů osvětlení.
Jednou z cest, jak růstu dosáhnout, je využít AI. Pomůže zrychlit procesy, třeba že projektant potřebuje vybrat správná světla pro místnost. Když to dělá ručně, může mu to trvat i den nebo týden u složitějších projektů. Ale s AI nástrojem, který má rovnou chat nebo aplikaci, se zeptá a dostane odpověď na jedno kliknutí. To zefektivní práci a umožní dosáhnout výsledků s menším počtem lidí.
Nebo v pojišťovnách: likvidace škod, jako když někdo nabourá. AI rychle porovná tisíce případů a odhadne náklady – takže to není o nahrazování lidí, ale o tom, že zvládnou víc práce efektivněji.
Teď například budou povodňové likvidace, to se dá asi taky automatizovat…
Ano, přesně tak. Část procesu těch likvidací, které jsou pořád stejné a historicky se to už deset let řeší stejně, se dá zautomatizovat. A likvidátor, který je na konci – tam se taky řeší, do jaké míry validuje nebo nevaliduje – do toho může vstupovat a říkat ano/ne. Kreslí se rozhodovací stromy toho, jak moc a jaké procesy má umělá inteligence nahrazovat. Ta přesnost je neskutečná, až 99 %.
Předpokládám, že CEO je rád, když mu doručíš lepší výkon? Ale jak reagují zaměstnanci, když přijdeš a změníš jejich zaběhnutou práci? Vnímají to pozitivně, že jim přineseš zlepšení, nebo se spíš brání a nechtějí nic měnit?
Je úplně jedno, jestli se bavíme o AI, o BI, o datech, o čemkoliv novém. Je to prostě změna. A lidi nemají rádi změnu, to je potřeba si uvědomit. Takže ať je ten projekt jakýkoliv, o čemkoliv, já vždycky říkám, že nejdůležitější část celého projektu je, jak to ty lidi přijmou. A to přijetí je taky různými způsoby.
S tím taky pomáháš?
S tím taky často pomáhám. Jde o to najít ambasadory, kteří jsou od začátku u toho procesu nebo o tu změnu stojí. A je pak potřeba lidem dát něco, co jim ukáže, že jim to tu práci usnadní a přinese hodnotu. Nestačí jen zavést projekt s přístupem "tak jdeme na to". Spoustu firem má KPIs typu "budeme AI-driven", ale vymýšlet projekty jen kvůli tomu není správná cesta.
Přesně o tomhle jsme mluvili v posledním podcastu s našimi lektory, kteří připravují kurz Manažerka AI transformace. Oni taky říkali, že všichni si to napsali do KPI a nikdo vlastně neví, co má dělat.
Přesně tak. A když nevědí, tak mi volají.
To je ale pro tebe dobré, ne?
Je to pro mě dobré, ale říkám úplně otevřeně, že když je to projekt, který nedává smysl, tak já ani Big Hub takový projekt neuděláme. Protože to potom vyhodíte peníze a stejně to k ničemu nebude, ty lidi to nebudou používat.
A CEO bude naštvaný, že mu to nedoručilo, co očekával.
Projekty, včetně AI projektů, dneska musí být opravdu kvalitní. Takže je dobré najít firmu, která má s AI už delší zkušenosti a nezačala s ní teprve loni. Nové technologie sice usnadňují, zrychlují a zlevňují, ale ten správný přístup potřebujete od někoho, kdo se v tom vyzná už roky. Inovace přináší změny, které lidi nemusí vítat, takže je důležité jim nabídnout něco, co jim práci opravdu ulehčí.
Jde i o to prodat to těm zaměstnancům?
Určitě. A dělá se to úplně jednoduše.
Tam už jsou ty prezentace u kterých se usmíváš a prodáváš to do firmy?
Jo, ale radši dělám workshopy, kde si lidi mohou novinky rovnou vyzkoušet, ideálně na příkladu, který jim práci fakt ulehčí. Třeba likvidátor dostane KPI, že má za určitou dobu zpracovat víc případů – a když se to naučí, zvládne jich díky nástroji mnohonásobně víc. V oblasti BI je to podobné: člověk přijde k dashboardu a má vše přehledně na jednom místě, bez nutnosti otevřít tři excely a hledat. Může se podívat, kolik prodal, kliknout na kategorie, srovnat si výsledky s minulým rokem – všechno rychle a na jeden klik.
Pro lidi je to často wow efekt, ale je důležité si uvědomit, že jde o kulturní změnu. Každý, kdo se zabývá lidmi a změnami, ví, že ne všichni to zvládnou. Někteří jsou silně rezistentní, nechtějí měnit způsob práce – typicky třeba v sales. Část lidí v rámci takové změny odpadne, a je dobré si to říct hned na začátku.
Jak to máš s placením za své služby? Jsi placená podle toho, kolik firmě přineseš? Máš podíl na zisku, nebo bonus, když dosáhneš stanoveného růstu, jako těch 15 %? Nebo jde o hodinovou sazbu nebo platbu za projekt?
Když si mě někdo najímá jako konzultanta mimo BigHub, jenom na nějakou strategii a podobně, tak tam mám svoji taxu. Samozřejmě když je to v rámci Big Hubu, což je firma se kterou teď nejvíc spolupracuji a pro kterou dělám, tak je to různé, je to spíš od toho projektu.
Rodina a kariéra? Je to hra s časem
A jak to máš teď? Pořád pracuješ hodně, nebo máš už víc času na rodinu? Předpokládám, že platově jsi teď jinde než v době komunitního centra, je to tak?
Jo, je to tak.
Jak to plánuješ dál se vzděláním? Plánuješ navýšit hodinovou taxu a být víc s dětmi, nebo víc pracovat?
Vyhovuje mi to takhle – mám provize z projektů a klientů, takže se spíš soustředím na efektivitu než na počet odpracovaných hodin, protože času není nazbyt. Můj den je dost nabitý: vstávám v šest, cvičím, věnuji se dětem (mám dvě holky, osm a deset let, a psa), pak práce a zase čas na rodinu nebo sport. Den má šestnáct hodin a většinou v devět večer padám do postele.
Cestuji vlakem, protože bydlím za Prahou, a při tom poslouchám podcasty o datech a salesu, odebírám Medium, učím se hodně z praxe a tak se průběžně vzdělávám. Když je něco nového, jdu za někým ve firmě, kdo tomu rozumí, a nechám si to jednoduše vysvětlit. Chodím i na meetupy, jako je Datamash, což je podle mě nejlepší datový meet- up a někdy ho i moderuji. Když jdu běhat nebo na kolo, poslouchám podcasty. Sleduji v onlinu pár chytrých lidí, kterým věřím – oni odsledují tu první část za mě, a já si pak jen chytám to podstatné.
Když je něco nového, nechám si to jednoduše vysvětlit. Poslouchám podcasty, učím se z praxe a průběžně se vzdělávám.
Ještě jsi mi neodpověděla na předchozí otázky – plánuješ si tenhle režim udržet dál, co se týče času? A jestli jsi v komunitním centru měla podobné peníze jako dnes? To asi neplatí...
To rozhodně neplatí. Ono to asi není tajná věc že v Salesu se dají vydělat docela dobré peníze, když je člověk schopný. Tam jsem samozřejmě někde úplně jinde. A hlavně, já to říkám kudy chodím, moc nechci manažerské pozice a nechci svoje vlastní podnikání, protože s tím je spojená spousta starostí a papírů. A já mám doma děti a těm se chci věnovat.
Takže mě ta role konzultanta a business developera dost vyhovuje, protože mám nad sebou někoho, kým se nechám trochu řídit a spadne ze mě ta starost. Nemám v tuhle chvíli ambice být v manažerské pozici z úplně jednoduchého důvodu, protože mám druhou směnu doma. To jsou moje děti a nechci mít tolik starostí. Já to mám přesně dané.
Jsi docela ambiciózní člověk, že? Takže i když ti role konzultanta vyhovuje, máš určitě nějaké ambice do budoucna – třeba rozšířit si znalosti nebo mít větší přesah, ne?
Já to umím, jenom to teď nechci dělat, protože na to není prostor.
Co umíš?
Já jsem vedla docela velké týmy a v manažerské pozici se cítím dobře, včetně salesu. Ale doma mám taky "druhou směnu" – nechci to nazvat prací, ale jde o péči a čas, který rodině dávám. Stále se vzdělávám v IT, ať už na akcích nebo při sportu s rodinou. Tenhle režim mi vyhovuje a nechci si přidávat další zodpovědnost. Ambice mám, jsem ambiciózní člověk, ale nekoukám pět let dopředu – spíš mám směr a čekám, co přijde.
Kdyby sis teď mohla vybrat jeden z našich kurzů, vybrala by sis něco? Má to pro tebe, jako seniorní konzultantku, ještě smysl rozšířit si znalosti v některém z našich kurzů?
Jo. Já se možná přihlásím, jak jsi to zmiňoval, že tu máte nějaký nový…
To si asi vygooglím hned jak skončíme. To by mě zajímalo.
Takže se plánuješ přihlásit na něco takového. Využila bys to v businessu?
Těžko říct, o kurzu jsem slyšela vlastně teď poprvé od tebe. Myslím ale, že všechno nás může obohatit. V životě to nefunguje tak, že člověk udělá školu a pak už jen pracuje. Pokud se chce člověk posouvat a být dobrý v tom, co dělá, musí se pořád učit a vzdělávat.
Evu Hankusovou pro tebe vyzpovídal náš Honza Schönbauer.
Příběh si můžeš poslechnout taky na Spotify nebo na Soundcloud.
