V prosinci se s námi o svůj příběh podělila úspěšná maminka Hanka, která opustila učitelství a začala programovat.
Když jsem se před lety rozhodovala pro to, co budu dělat, chtěla jsem pracovat na pozici, která bude i mým koníčkem. Tenkrát mě bavila španělština, tak jsem prostě začala učit na jazykové a střední škole španělštinu s tím, že jednou bych chtěla pracovat z domu jako překladatelka. Práci jsem měla opravdu jako koníčka a bavila mě, ale začínala jsem pociťovat diskomfort.
Náhodou jsem na Facebooku narazila na příspěvek kamarádky, že se školí v IT. (Jani Zíková, můžeš za to ty! :D ) Nedalo mi to a nakoukla jsem na profil Czechitas, ze zvědavosti jsem se přihlásila na první sobotní kurz o Datové analýze. Měla jsem pár měsíců do porodu, stěhovala jsem se pryč z Prahy a do toho jsem zjistila, že se dá přihlásit na Digitální akademii v Java, které se otvírala za několik měsíců v Ostravě. Přihlásila jsem se, do hlídání zapojila mamku naladěnou na stejné vlně a dva měsíce po porodu jsem se začala digitálně akademicky vzdělávat v Javě. Bylo to neskutečně psychicky a fyzicky náročné období, protože jsem jezdila několikrát týdne 60 km tam a dalších 60 km zpět z Krnova do Ostravy a říkala si, že to prostě zvládneme.
Po absolvování digitální akademie, několika dalších kurzů a prvního pražského Jobs Fairu jsem si myslela, že teď už jen prostě někam napíšu nebo zajdu a bude to. Zkoušela jsem navazovat kontakty s některými IT firmami, kterým jsem nabízela obrovskou motivaci a chuť se učit s tím, aby přihlédly k faktu, že jsem na mateřské s velmi malým dítětem a nemůžu denně někam dojíždět. Bohužel, většina odpovědí nebo reakcí byla demotivující a dost mě odrazovaly se o něco dalšího pokoušet, takže jsem od změny profese začala postupně upouštět. Dokonce jsem znovu na pár hodin učila na střední škole. Vnitřně jsem ale cítila zklamaní sama ze sebe, že jsem to nějak tak vzdala.
Jednoho podzimního svátečního večera jsem na FB Czechitas Příležitosti narazila na inzerát, který zněl jako něco pro mě. Rozhodující bylo to, že nechtěli hned hotového ajťáka se všemi znalostmi světa. Tak jsem během chvilky sepsala snad nejupřímnější a nerychlejší žádost o možnost účastnit se tohoto výběrového řízení.
Události nabraly rychlý spád a do pár hodin se mi ozvala Janča Mészarosová, která mě do dalšího dne propojila přímo se zadavatelem a do pár dnů začala pohovorová jízda. Upozornění mého budoucího šéfa při prvním hovoru na to, že mě teď doma několik týdnů asi moc neuvidí, jsem nejdřív brala trošku s nadsázkou, ale opak byl pravdou. Výběrové řízení mělo tři ‚kola‘. Každé kolo bylo zakončeno odevzdáním úkolu v pevně stanoveném termínu. Úkol se programoval v jazyku PHP, který jsem paradoxně nikdy nedělala. Nastoupil tedy první osobní pohon – obrovská motivace.
Musela jsem se vždy naučit to, co jsem měla použít a v daném úkol odevzdat. V každém levelu jsem měla možnost 2x online konzultace a každý den poslat kousek kódu na review. Když jsem úkoly odevzdala a přes levely se vyškrábala výš, přišel na řadu velmi lidský a chápavý pohovor, na kterém jsem poznala dalšího úžasného člověka, bez kterého by team nemohl fungovat. A já jsem si akorát říkala, že takové štěstí fakt mít nemůžu. Jenže za několik dnů jsem hovor s těmito dvěma teamovými úžasňáky měla znovu a zeptali se mě, zda bych to toho šla s nimi… Když jsem ten šok ustála, stala jsem se nejšťastnějším a nejodhodlanějším IT Junior developerem v celém Vesmíru.
Období je to neskutečné a jsem opravdu velmi vděčná za team lidí, mezi které patřím. Všichni čtyři jsou nenahraditelní, skvělí a trpěliví učitelé a zároveň přátelé. Nobelovu cenu za lidskost, dokonalé předávání informací, vysvětlování a trpělivost si zasluhuje můj vedoucí, který mě touto cestou vede a pod kterého spadám. Doufám, že jednou budu aspoň trošku jako on a třeba jeho znalosti a nadhled dokážu předat někomu dalšímu, kdo se bude nacházet ve stejné situaci, jako já.
Byla jsem od prvního kroku z mé komfortní učitelské zóny dost nervózní, ale bylo to zároveň fascinující a návykové. A je to tak pořád. Když už třeba mám někdy mírný pocit, že se tempo ustaluje, je to omyl. Přibržďuje se jen, aby se mohlo po nabrání sil rozjet ještě rychleji. Každé nové zadání vyžaduje osvojit si nové kompetence a učení se je součástí mé práce. Je teď jen na mě, kolik toho na dovednostech získaných za tento rok dokážu postavit, ale teď stejně jako na začátku vím, že to nevzdám.
Na začátku jsem veškerý čas věnovala vzdělávání se a postupnému pochopení toho, co se kolem v teamu vše řeší. Na společných meetinzích jsem měla zprvu pocit, že nikdy nebudu rozumět „řeči onoho kmene“, ale po třičtvrtě roce jsem začala spolupracovat více v reálném pracovním prostoru a nyní rok po nástupu vypadá moje náplň práce takto:
1. Application first level support 10%
2. Junior Backend Application developer 70%
- Programing of OOP Entity
- Programming of CRUD
- Programming of Facade
- Programming of Data Grid ( List / view / edit / delete / create)
- Programming of Exporter to Excel
- Programming of Exporter to PDF
- In progress jQuery / JavaScript for frond end forms
3. Trainee ( Education ) 20%
Samozřejmě jsou dny, kdy kafe teče proudem a říkám si, co jsem to zase udělala, že mi nic nefunguje, mozkem počínaje a programem konče. Chtěla bych, abyste věděli, že tato změna je opravdu neskutečná. Není to jen o tom. Udělala jsem si kurzy, naskočila do IT a teď je vše sluníčkové. Je to cesta plná adrenalinu, endorfinu, ale taky slz a beznaděje, velké sebekontroly a když pracujete na home office, tak třeba pro někoho i pracovní morálky a schopnosti oddělit osobní a pracovní život.
Mám kolem sebe lidi, kteří mi umožňují můj sen plnit, plně mě chápou a podporují, proberou mě z depky, když si v té nejmučivější fázi křivky učení na hraně nabytí nových kompetencí zoufám, že jsem neschopná. Máte opravdu veliké štěstí, když máte práci ve firmě, kde máte přátelskou spojku na HR, lidský přístup plný pochopení v nejbližším teamu, nejvyššího nadřízeného v zahraničí, který vás bere jako dceru, a především žijete v rodině, která by raději dřív zkolabovala, než by vám nepomohla tento obrovský krok zrealizovat. Opravdu si všeho moc vážím a i když jsem někdy fakt hodně unavená, jsem moc šťastná. :)
A víte co, ten adrenalin při tomto sepisování pro vás, cítím úplně stejný jako před rokem, když jsem mezi koupáním a uspáváním malého vyhrkla do mailu Janči Mészarosové na Czechitas prosbu o možnost udělat první krok jinam…do světa… <Hello world!>. :)
Hana Zasadilová, Junior Backend Developerka
A co ty? Vzděláváš se a zvažuješ změnu kariéry směrem do IT? Neváhej a ozvi se naší HR spojce Pavle!
Pavla Wittner
Career Development & Partnerships Coordinator
