Z referentky na sportovním svazu QA engineerkou
Kdyby mi před rokem někdo tvrdil, že budu psát tyhle řádky, řekla bych mu nebo jí, že je asi blázen. Já, vystudovaná historička a historická antropoložka, že budu denně psát počítačové prográmky v Pythonu a pracovat v jedné z největších IT firem v České republice? Že budu ve volném čase řešit, jak vyscrapovat data pro svůj projekt a s radostí trávit dva večery v týdnu na kurzech Digitální akademie jako koučka programovacího jazyka, pomáhat holkám „rozchodit“ jejich webové aplikace, vytvořit databázi a dostat do ní data? Hahaha, jasně... a teď třeba tu o Karkulce.
Během studia jsem v profesním životě prošla několika pracemi a obory, nakonec „zvítězila“ administrativa v neziskovém sektoru, a to především na Českém atletickém svazu. Tam jsem nakonec zakotvila na dohromady cca 9 let, během kterých jsem sice interně stoupala po pomyslném kariérním žebříčku, ale shrnu-li to, v podstatě šlo pořád především o administrativu a komunikaci slovem a písmem.
Jak už to tak v řadě případů bývá, zlom nastal s narozením syna. Okolnosti mi byly nakloněny, takže jsem v práci na částečný úvazek pokračovala i po jeho narození. Nicméně, když mu byl necelý rok, rodinná situace a částečně i proměňující se prostředí v oblasti sportu mě přivedlo k rozhodnutí skončit. Ne definitivně, ale aspoň do doby, než bude malý moci chodit do školky. Prvotní nadšení z nové situace vydrželo asi čtvrt roku. Poté se mi v hlavě čím dál častěji rojily myšlenky, pochybnosti a strach. Že mě už v práci vlastně nic moc zajímavého nečeká a i kdybych změnila místo, bude to dost pravděpodobně zase nějaká administrativní pozice. Najednou mi došlo, že to je přesně to, co nechci.
O Czechitas jsem se dozvěděla z medailonku jejich zakladatelky, Dity Přikrylové, v článku 30 pod 30 v českém Forbesu. Nedalo mi to, mrkla jsem na jejich web a první, co mě uhodilo do očí, byl celodenní workshop „Kariérní tipy pro tvou vysněnou práci“ v sobotu 9. června 2018. „To je dost narychlo, ale jak na zavolanou a mohlo by to být zajímavý,“ napadlo mě.
Nejenže zajímavý, ono to bylo skvělý! Zjistila jsem, že IT není rozhodně jen o programování, webových stránkách nebo instalaci počítačů. Byla jsem překvapená, kolik prací a činností lze do IT počítat, že mnohé z nich jsou vlastně interdisciplinární, nepodmíněné hloubkovou znalostí matematiky a/nebo techniky. Taky jsem se dozvěděla o galavečeru Digitální akademie, který měl proběhnout pět dní po workshopu. Hned mi bylo jasné, že tam půjdu.
O pět dní později jsem v Šebkově paláci střídavě „zírala“ a běhal mi mráz po zádech. Po rozhovorech s několika čerstvými absolventkami jsem odcházela s tím, že tohle je přesně ono, co chci zkusit. Zatím jsem netušila přesně proč, ale prostě je.
Nakonec jsem ale přihlášku na podzimní běh Digitální akademie 2018 poslala asi až hodinu před uzávěrkou. Čas od Galavečera do uzávěrky jsem dělila mezi péči o syna a práci z domu. Dřív nebyl ani prostor, ani myšlenky. 4. července mi u společné večeře cinkl mail.
„Milá Czechito, mám velkou radost, že Ti můžu oznámit přijetí do naší čtvrté Digitální Akademie v Praze!“. Vzali mě, vyšlo to! „To je skvělý. Víš, že tohle Ti může úplně změnit život?“ zaznělo z druhé strany stolu.
Tehdy jsem nad tím moc nepřemýšlela, měla jsem strašnou radost! Nadšení se střídalo s lehkými obavami (jestli jsem si přece jen neukousla příliš velké sousto) a plánováním, co všechno si musím před zahájením aspoň pročíst.
Náš běh začal 18. září, kdy pro mě a 31 dalších holek odstartovala (zatím) tříměsíční IT jízda. Bylo to skvělý, super a nezapomenutelný! Digitální akademie pro mě měla jedinou vadu na kráse. Jednou musela skončit. Poznala jsem během ní tolik nového a dokázala věci, o kterých jsem si myslela, že jsou pro mě nemožné. Respektive by mě ani nenapadlo, že bych se o ně někdy jakkoli zajímala.
Přivedla mi do života hodně skvělých a inspirativních lidí, s řadou z nich se dodnes potkáváme na našich pravidelných srazech. Vedle toho mi především otevřela pomyslné dveře do absolutně nového IT světa. Kruh se uzavřel 2 měsíce po našem galavečeru a na den přesně 5 měsíců od zahájení našeho běhu.
Holky, nebojte se a pokud vás IT jen trochu láká, jděte do toho. Jsem chodící důkaz, že i s tak nekompatibilním oborem, jakým je historie, můžete svůj dreamjob najít zrovna v IT ;-)
Nastoupila jsem na částečný úvazek na pozici Junior QA Engineerky v Avastu. Velmi záhy jsem si uvědomila, že jsem našla práci, která mě baví a těším se do ní. Pořád se učím něco nového, mám skvělé kolegy, vlastní zodpovědnost a prostor pro realizaci sebe i svých nápadů, a zároveň ji mohu skloubit s rodinou.
S odstupem cca 14 měsíců od zahájení mi tak nezbývá než konstatovat: „Ano, Digitální akademie mi život nejen změnila, ale obrátila vzhůru nohama. Jít do ní a skrz ní do IT bylo to nejlepší profesní rozhodnutí.“
A co ty? Vzděláváš se a zvažuješ změnu kariéry směrem do IT? Neváhej a ozvi se naší HR spojce Lucce!
