Iva Havranová: Nejdřív se živila šitím a dnes vyšívá e-shopy s módou

Říká se, že kolik jazyků znáš, tolikrát jsi člověkem. Kolik jazyků umíš?

Kromě češtiny se dorozumím i anglicky, ale není to nic perfektního. A co se týče programovacích jazyků..

Ty jsem měl spíš na mysli.

Ale ta angličtina k tomu vlastně patří. Protože když jdeš do IT, potřebuješ ji aspoň trochu umět. Jinak jsem ale začala s Javascriptem. To je zatím jediné a do budoucna mi třeba přibude i nějaký back-endový jazyk. 

Čím je to Javascript specifický? A jak ses ho naučila?

Javascript je hlavně pro front-end vývoj. Když jsem tak nějak zvažovala cestu do IT, tak jsem nehledala konkrétní jazyky, ale nejprve jsem na úvodních kurzech Czechitas zjišťovala, který směr by mě mohl bavit nejvíc. Jestli web, data nebo testování. Protože nerada dělám práci, která mě nebaví. 

To jsi postupovala naprosto správně, tak to i doporučujeme. A co teda zvítězilo? 

Hned to u mě vyhrál ten front-endový vývoj. Nejprve jsem zkoušela testování, které mě upřímně moc nezaujalo. Potom jsem šla na ten frontend a to mě chytlo. Já jsem se dřív živila šitím, takže mám ráda, když vidím výsledek své práce. Možná i proto jsem tak nějak zůstala u toho frontendu.

Pak jsem vyzkoušela i datovou analýzu, ale to mě taky moc nezaujalo, takže mi bylo jasné, že půjdu na webovou Digitální akademii. 

‍

‍

To jsem nevěděl, že ses živila šitím. 

Já to nemám na Linkedinu. (úsměv)

No právě. Na Linkedinu jsem našel, že jsi dělala obchod a projektový management, co jsem si našel na Linkedinu. 

Přesně tak, to byly mé poslední zaměstnání. Já jsem se docela hledala. Nikdy jsem moc do IT nechtěla, protože jsem to měla hodně spojené s matikou, kterou teda úplně nemusím. A sice mám už nějakou dobu přítele, který dělá v IT, ale vlastně mě to nikdy nelákalo. 

A přítel tě k tomu nemotivoval?

Já jsem si vždycky myslela, že bych to v životě nemohla dělat, protože je to hodně náročné. Takže jsem nad tím nejprve vůbec nepřemýšlela.

Ty jsi říkala, že jsi chtěla, aby za tebou něco bylo vidět stejně jako v tom šití. Co je za tebou teď? Na čem vyšíváš? 

Vyšívám v Reactu. Ale nedělám vždycky jenom to, co jde vidět. Děláme i nějaké úpravy kódu, které web zrychlí. Když někomu vysvětluju co dělám, tak říkám, že frontend je to, co člověk na webu vidí, jak s webem interaguje a podobně. A back-end je spíš to, co nevidí. Tak to vysvětluju třeba mojí mamce nebo někomu, kdo si to neumí vůbec představit. HTML a CSS je to, co fakt člověk vidí. HTML je struktura té stránky a CSS znamený, že tomu dáme nějaké ty styly. Obarvíme tlačítko a tak podobně. A ten Javascript stránku rozhýbe. 

Za nějakým tlačítkem se může skrývat, jak já tomu říkám, fakt magie. A o to přesně se postará ten Javascript.

Co bylo první, co jsi udělala a z čeho jsi měla opravdu radost, že to fungovalo, že to byl ten magic?

Bylo to určitě nějaké cvičení právě z akademie. Třeba jsem byla hotová z toho, jak je na e-shopech takový to hodnocení pomocí hvězdiček. Měla jsem fakt velkou radost, když jsem viděla, že to funguje, a že když kliknu na pět hvězdiček, tak se všech pět vybarví. Ale bylo to spousta. Vždycky jsme tomu říkali, že kouzlíme. 

Ty už budeš v IT skoro rok? 

Pracuju od listopadu, takže to ještě není ani rok. Akademie vlastně začínala v březnu minulého roku. 

Ale než jsi nastoupila v listopadu do práce, byla jsi předtím na nějaké stáži, že?

Jo, ale to bylo spíše takové kódění.

Co je to kódění? 

Spíš HTML a CSS. 

A když jsi nastoupila? Jak to probíhalo? Jak moc ty znalosti z Akademie stačily a jak moc se ses musela dál učit? 

Já jsem měla fakt velké štěstí na kolegy. Nastupovala jsem do firmy, kde vůbec nebyl React, se kterým jsem uměla. Ale byl tam JavaScript, který jsem znala a TypeScript, který jsem se chtěla naučit.

A oni už v inzerátu psali, že klidně přijmou někoho, kdo nemá tolik zkušeností. Po prvním pohovoru s nimi jsem zaklapla počítač a řekla jsem si, že tam prostě chci pracovat. Protože na mě působili strašně dobře. 

Akorát, že už na pohovoru mi řekli, že zatím React nemají. A že je to v plánu, ale nemůžou nic slíbit. Takže jsem nastoupila s tím, že mám jenom základy JavaScriptu a i tak to bylo úplně v pohodě, protože jsem měla k sobě kolegu, který mi pomáhal. 

My pracujeme většinou dálkově, takže jsme si často volali, někdy jsme se i potkali a takhle jsem se postupně učila. Já jsem nastoupila v listopadu a od ledna už jsme přešli na React, ve kterém se orientuju trochu víc, ale pořád samozřejmě potřebuju i pomoc a na to jsou tam fakt skvělý. 

Na to si fakt nemůžu stěžovat. Kdykoliv potřebuju pomoct, tak mi pomůžou a mám pocit, že je to i baví, protože mi dávají i rady nad rámec toho konkrétního tasku (úkolu). Za to jsem jim fakt vděčná. 

Jakým způsobem probíhá ta práce? Pracuješ spíš sama nebo probíhá nějaké párové programování? 

Pracujeme v dvoutýdenních sprintech. To znamená, že si vždycky naplánujeme práci na týden a celý sprint trvá dva týdny. Někdy už jsou tasky přiřazené ke konkrétnímu člověku, ale někdy si to můžeme rozebrat. A protože můj team leader ví, že se ráda učím, tak mi dává i věci, u kterých ví, že je neumím. A ano, když je kapacita, párové programování je možné a kluci mi pomůžou, ať už online nebo osobně v kanclu. 

A jak ti vidí pod ruce? Funguje to tak, že když píšeš ten kód, tak to někdo může sledovat a dávat ti okamžitě zpětnou vazbu? 

My komunikujeme přes Slack a sdílíme si obrazovky, když je potřeba.

Ty jsi pořád neřekla, co přesně je tou tvojí prací? Co je vidět?

Tak někdy je to blbost jako třeba abych upravila odsazení. A někde je to třeba ten refaktor, to znamená, že kód uděláme čitelnější a rychlejší, a v tom mi právě hodně pomáhají ti kolegové, kteří vědí, jak je to správně. 

Mně se to zdá jako určitá forma bádání. Chápu to správně, že dostaneš za úkol nějaký kód a ty pátráš po tom, kde je ta chyba a jak jí opravit nebo jak to napsat lépe?

Přesně tak. 

‍Jak moc velký podíl je tam tohle bádání, opravování a zlepšování, a jak moc pracuješ úplně od nuly, že dostaneš zadání, abys naprogramovala nějakou stránku, která má vypadat tak či onak?

To jsem taky párkrát dělala, ale teď většinu mého času trávím v kódu, který napsal někdo jiný. Takže nad tím bádáním strávím víc času než nad psaním kódu. A někdy to dopadá tak, že nad tím strávím x hodin a změním jen pár řádků. A pak si si děláme code review. To znamená, že si navzájem kontrolujeme, jak kdo co udělal. 

A neštve tě, že to někdy trvá tak dlouho?

Ne, mě to fakt baví. 

Cítím, že je tam potřeba dost trpělivosti. Řekla bys o sobě, že jsi v tomhle ohledu trpělivá?

V tomhle jo. 

A je ta trpělivost vlastnost, kterou by holky, které směřují do front-endu, měly mít? Je to důležité?

Já si myslím že jo. Ale na druhou stranu, člověk prostě nemůže spálit spoustu času nad jedním problémem. Ze začátku pro mě byl problém si určit, kde je ta hranice, kdy se už zeptám seniorního kolegy, aby mi s tím pomohl. 

‍

‍

Stalo se ti někdy, že jsi pracovala na něčem a pokazilo se to někde úplně jinde, a ani jsi o tom nevěděla? 

Jo, stává se to. Když uděláme změnu v kódu, nejde to okamžitě vidět v produktu, ale nejprve se dělá release z více různých tasků. Někdy se tam právě něco nepovede a už se stalo, že tam byly nějaké moje tasky, které to způsobily. Třeba jsem odmazala něco, co tam mělo zůstat, ale já jsem měla pocit, že to tam k ničemu není. Jenže to bylo jinak a muselo se to hned opravit.

Cítila ses v tu chvíli špatně? Nebo to bylo přirozené a kolegové řekli, že se tohle prostě stává a chyby musíš udělat, aby ses něco naučila? 

Já jsem se samozřejmě cítila strašně, protože prostě nechcete vidět, že jste něco zkazili. Ale kolegové byli super. Navíc to byl takový případ, že když máme v kódu nepoužitou proměnnou, což bylo to, co jsem odstranila, tak se červeně podtrhne, když je tam chyba. Takže to pro mě bylo trochu navádějící k tomu to smazat. A “sprdunk” jsem teda nedostala, jen jsem se cítila blbě. 

Pro koho vlastně pracuješ? Můžeš říct jen typově? Je mi jasný, že asi nemůžete mluvit o vašich klientech úplně napřímo. 

Tak já asi úplně nemůžu jmenovat značky, ale dělám e-shopy. A je mi to blízký, protože dělám e-shopy s oblečením, a já mám vystudovanou textilku. Aspoň takhle jsem u toho zůstala. 

U e-shopů s módou musí být ženské oko na kód dost důležité. Máte v týmu víc žen? A je to tak, že je třeba od zaměstnavatele vyžadováno, aby bylo v týmu víc žen právě proto, že oblečení asi častěji nakupují ženy? 

Myslím si, že vyloženě nehledali ženu vývojářku, ale máme v týmu i další holky. Máme testerky, a ty jsou taky začátečnice, pak máme produkťačku, takže sama tam nejsem, ale nevidím vyloženě potřebu, aby na tom dělaly ženy vývojářky. 

Ty jsi taky workshopistkou a koučkou u nás na kurzech. Jak to probíhá? Jak pomáháš holkám? 

Já jsem vlastně začala “workshopistkovat”, to znamená, že děláte docházku, pomáháme s administrativou a organizací lekce a jste tam pro ty holky, kdyby cokoli. To jsem začala dělat prakticky hned, když jsem se začala účastnit Czechitas kurzů. 

Já mám Czechitas a jejich lidi strašně ráda. Na vysoké jsem měla pocit, že tam obtěžuju a že mi furt všichni házejí klacky pod nohy. Tady to tak vůbec není. Naopak vidím, kolik práce zatím je, že to ti lidi dělají ve svém volném čase. Chtěla jsem to Czechitas nějak vrátit, tak jsem začala pomáhat. Koučovat jsem začala až po Digitální akademii a zatím jsem si teda troufla jenom na HTML a CSS. Na Javascript a React jsem ještě neměla odvahu. 

A hrozně mě to baví, protože já  jsem vlastně byla na jejich místě, takže vím tuším, jak se cítí. Jsou strašně zvědavé, hodně se ptají na práci, jak šlo hledání. A to mi teď přijde, že je to lepší. Ten rok zpátky mi přišlo, že těch míst tolik nebylo. Teď už zase ano, takže věřím, že kdo fakt chce, tak si tu práci najde. 

Látku se holkám snažím vysvětlovat jednoduše. Prostě tak, jak bych to pochopila i já před tím rokem. 

‍

‍

Ty musíš u holek vidět ty chyby, který jsi během Akademie dělala, což třeba ten lektor tolik už nevidí nebo to tak citlivě nevnímá. Je to tak? 

Myslím, že to asi spíš ne. Ti lektoři jsou velcí profíci a ve webové Akademii už jsou fakt dlouho, takže vědí, co od těch holek čekat. 

Ale v koučování je hodně důležitá i psychická podpora. Zrovna teď v sobotu jsem byla koučovat a byla tam látka, kterou jsem já sama během Akademie moc nepochopila a trvalo mi to, než si to sedlo. Byla úplně zaplavená informacemi a můj mozek to prostě nedokázal. Nesedlo si to. Takže fakt fakt vím, jak se cítí, že už jsou unavené, že je to náročné časově a i těch informací je hodně. 

Často se třeba stává, že člověk zapomene v kódu napsat závorky. Prostě blbý závorky. Nebo čárku. A ty holky si vždycky říkají, to jsem ale blbá. Ale přitom se to stane každému. A pokud to člověk udělá stokrát, tak po stoprvé už to neudělá. Takže někdy to jsou prostě i takové jednoduché chyby.

Když působíš jako psychická podpora, stane se ti třeba, že se na to ty holky chtějí už prostě vykašlat, protože je toho na ně moc? Co jim řekneš?

Já si trochu myslím, že ke konci Akademie toho má už hodně holek dost. Třeba některé mají děti, a to si teda neumím vůbec představit, jak bych to zvládla. Mně stačilo mít jenom práci. Vyloženě mi nikdo neřekl, že toho má dost. Snažím se jim říct, že si to fakt sedne, že to přejde. Ke konci už mají strach ze závěrečného testu. Tak je ujišťuju, že pokud na to nekašlou, tak to zvládnou. Že je normální, že ne všechno stíhají, že si to sedne a bude to už jen a jen lepší.

Jaká je jejich hlavní motivace, proč do toho jdou? Jsou to peníze? Nebo je to něco jiného? 

V Czechitas je fakt taková hezká atmosféra, že i když nekoučuju tak často, tak jsou ke mě holky hodně otevřený. Mají pocit, že když jsem absolventka a prošla jsem si tím stejným, tak mi víc věří. A jako motivace peníze padly, ale nebyl to ten primární důvod. Bylo tam třeba hodně tam je maminek s dětmi, které chtějí větší flexibilitu. Že nemusí být v práci od 8 do 5, ale je to variabilní, k tomu se pořád něco nového učí a zároveň jasně, i ty peníze. 

A co ty? Získala jsi větší flexibilitu a došla jsi třeba na úroveň toho platu, který jsi měla předtím jako projektová manažerka nebo jako obchoďačka?

Já jsem vlastně měla pro vstup do IT měla několik důvodů. Flexibilita byla ten hlavní důvod. A to se mi povedlo asi i dřív, než jsem vůbec čekala. Nikdo mě nenutí chodit do kanclu, jdu tam občas, když prostě chci vidět ty lidi. A co se týče těch peněz, tak i s fixní odměnou jsem na tom líp. Ale teda já jsem nedělala projektovou manažerku, ale asistentku, takže to byla administrativní práce, nic vyššího. Jsem na tom teda lépe, ale je pravda, že když třeba někomu řeknu, že jsem v IT, tak si hned myslí, že beru hodně peněz. A to není úplně pravda. 

A hlavně ten trh v IT už taky není to, co býval. Když jsem začala chodit na Czechitas kurzy, tak jsem slyšela spoustu příběhů, kde si holky udělaly jako víkendový kurz a našly si práci. Teď už to tak není. Teď už člověk musí fakt chtít. 

Neříkám, že se to nemůže povést s nějakým krátkým měsíčním kurzem, ale mám pocit, že je to teď o něco těžší. A potvrzují mi to i jiní lidi z IT. A není to už úplně tak, že jako vystuduju kurz a mám 10 nabídek denně a navíc hned za 100 000. 

To jsme ani na kurzech nikdy neříkali, doufám.. 

To určitě ne, ale lidi obecně mají takové povědomí, že si myslí, že v IT mají všichni hned hodně peněz. 

‍Ale asi bys to už neměnila, viď?

Ne, to určitě ne! 

‍

‍

Celý příběh najdeš k poslechu zde: Spotify, Soundcloud.

‍

Ivu Havranovou pro tebe vyzpovídal náš Honza Schönbauer.