Z účetního oddělení ke Quality Engineeringu
Další příspěvek v seriálu „Tvoříme příběhy“ představuje šikovnou maminku Ivetu, která už ušla obrovský kus cesty za poznáním informačních technologií. Ze své původní profese účetní se pomocí nejrůznějších kurzů a workshopů dostala až na pozici testerky v nadnárodní společnosti.
Počítače vždy byly mojí celoživotní vášní. Nicméně mě život zavál jiným směrem a několik let jsem pracovala jako účetní. Ovšem na rodičovské „dovolené“ jsem se rozhodla, že je načase to zkusit a jít si za svým snem. Bylo mi téměř 30, první syn měl 2 roky a druhé dítě bohužel v nedohlednu. Za rok jsem se měla vrátit do práce, a tak jsem začala hledat možnosti, kde se začít vzdělávat. Mými opěrnými body a průvodci v IT světě se staly úžasné brněnské organizace Czechitas a PyLadies. Doslova mi změnily život.
Pamatuji si na první workshop – Úvod do programování. Byla jsem jak Alenka v říši divů, vůbec nestíhala a nechápala. Pro úplného začátečníka, který v životě neviděl proměnné, cykly a podmínky, to bylo dost složité.
Navštívila jsem několik workshopů a stále si nemohla vybrat, kterou oblast IT zvolit. Rozhodla jsem se pro programování v Pythonu. Bohužel jsem prošvihla registraci na jarní běh a na podzimní jsem už nemohla nastoupit, protože na cestě bylo druhé mimčo. Přihlásila jsem se hned na další termín kurzu. Mladší syn měl tehdy 3 měsíce. Byl to náročný kolotoč - nakojit, odskočit si na kurz a zase rychle domů. Přes týden vypracovávat úkoly, učit se, starat se o děti, nebylo to jednoduché. Kurz jsem úspěšně dokončila také díky manželovi, který trpělivě hlídal a staral se o děti, kdykoli jsem potřebovala.
Na podzim 2018 se mi podařilo získat stipendium od Czechitas a mohla jsem si zvolit nějaký dlouhodobý kurz zdarma. Byla jsem nadšená, byla to skvělá příležitost. Součástí stipendia byl i kariérní mentoring, kde jsem získala tipy na úpravu životopisu, jak se prezentovat na pohovorech apod.
Souběžně jsem se také účastnila tzv. Roboprojektu, kurzu PyLadies, který měl pro mě velkou váhu. Programovala jsem po večerech a nemohla se odtrhnout od práce. Bylo nás 9 holek a pod vedením kouče jsme naprogramovaly hru inspirovanou deskovkou RoboRally. Práce na projektu se protáhla na rok a nakonec jsme zůstaly jen tři. Díky tomu jsem ale získala hodně zkušeností a jsem na sebe pyšná, že jsem vydržela do finále.
Dalším skvělým zážitkem byl Job Fair Czechitas loni na podzim, kde jsem se mohla seznámit s různými firmami a zjistit, jaké mají požadavky na juniorní pozice. Byli tam i zástupci firmy Red Hat, kam mě to táhlo už dlouho. Nechala jsem jim na sebe kontakt s nadějí, že zůstaneme ve spojení. Aktivně jsem práci zatím nesháněla, protože jsem byla stále na rodičovské s mladším synem. Ale za pár měsíců nastoupil do školky a já si mohla hledat práci. Hlásila jsem se primárně na pozici testera.
Absolvovala jsem interview i ve vysněném Red Hatu. Na klasickou pozici to bohužel nevyšlo, ale byla mi nabídnuta placená stáž. Měla jsem nějaké nedostatky ve znalostech, což jsem předpokládala, kvůli tomu jsem se pohovorů docela bála. Ale všem se líbilo hlavně moje nadšení, bylo vidět, že mám zájem učit se další věci a baví mě to. Stáž je sice na rok, ale mám přislíbeno, že pokud mi to půjde, budu moci brzy přejít na plný úvazek.
Byla jsem sice jen na třech pohovorech, ale ten v Red Hatu byl nejnáročnější. Na dalších jsem byla také úspěšná a nakonec jsem si mohla vybírat, kam chci nastoupit. To mi docela zvedlo sebevědomí, se kterým jsem měla vždy problém; před pohovory ve mně hlodal červíček pochybnosti, jestli to opravdu zvládnu. Teď se ukázalo, že všechna ta dřina a nervy stály za to a jsem schopná si celkem bez problémů najít práci v novém oboru.
V březnu jsem nastoupila na oddělení Quality Engineeringu. Bohužel kvůli koronaviru nástup proběhl virtuálně a všechno zaučování probíhá přes videokonference. V kanceláři jsem ještě nebyla, kolegy naživo neviděla, takže je to dost náročné. Ale už nyní mám pocit, že se orientuji a dokáži pracovat samostatně, i když se musím ještě ptát na složitější věci a nechat si poradit. Baví mě to a jsem moc spokojená. Jsem vděčná, že jsem dostala šanci a získala vysněnou práci! Doufám, že za pár měsíců nebudu už jen stážistka, ale opravdový Red Hatter!
A co ty? Vzděláváš se a zvažuješ změnu kariéry směrem do IT? Neváhej a ozvi se naší HR spojce Lucce!
