Kristýna Němcová: Moje cesta k IT

V červenci tu máme moc hezký příběh Kristýny, která pro svůj sen udělala opravdu hodně. Účastnila se různých soutěží, navštěvovala kurzy informatiky v Brně i v Praze a také se zapojovala do akcí na fakultách informatiky. Po veškerém úsilí na ni čekala vysněná pozice ve společnosti Konica Minolta. A jak její příběh pokračuje dál?

Jako malá jsem počítače neměla moc ráda a nedokázala jsem si představit, že bych pracovala v IT. Měla jsem ráda matematiku a logické uvažování. Jelikož jsem na nižším gymnáziu vymetala všechny soutěže, tak jsem se jednou přihlásila na Bobříka informatiky. V soutěži jsem měla plný počet bodů a s údivem jsem zjistila, že informatika je právě o té logice.

Přihlásila jsem se na Jarošku, gymnázium v Brně zaměřené na matematiku, fyziku a informatiku. A nějakým kouzlem jsem se dostala do matematické třídy. Na Jarošce je úžasné prostředí, chápající a podporující učitelé. Není těžké dostat individuální plán, aby se člověk mohl věnovat rozvoji v oblasti, která ho zajímá. Nicméně, když jsem nastoupila na gymnázium, tak jsem se bála, že budu pozadu v programování. Přihlásila jsem se na kroužek C# ve středisku volného času Lužánky, které bylo známé svými informaticky zaměřenými kroužky. Tady mě programování opravdu chytlo a navštívila jsem mnohé další kroužky.

Chodila jsem na hodně akcí po Brně i Praze, mimo jiné i na Letní školu Czechitas a kurz programování pro Android, na kterém Czechitas spolupracovali s Masarykovou univerzitou. Tam jsem si opravdu utřídila myšlenky, co chci a nechci v rámci IT dělat. Grafika, aplikace, weby a obecně interakce s uživatelem nebylo nic pro mě a tak jsem byla trochu ztracená. Ve třeťáku jsem si našla SOČku přes JCMM, které podporuje Středoškolskou odbornou činnost v Jihomoravském kraji. Školitel byl z Masarykovy univerzity a práce se zaměřovala na strojové učení, konkrétně detekci anomálií v textu.

V tom jsem se opravdu našla, umělá inteligence je obor přesně pro mě. Zpracovávat data, vytvářet modely, nikde žádný uživatel…

Pokračovala jsem dokonce další SOČkou ve čtvrťáku, tentokrát na VUT s tématem kontroly správné výslovnosti pomocí neuronových sítí. Nejen, že jsem se s oběma SOČkami dostala do celostátního kola, ale hlavně jsem mohla prozkoumat obě fakulty informatiky v Brně. Nakonec převážila MU, protože jsem přeci jen více teoreticky a matematicky zaměřená.

Před maturitou jsem se jako dobrovolník dostala na Machine Learning Prague, konferenci o strojovém učení. Při procházení stánků mě zaujala firma Konica Minolta, zabývající se AI v kancelářském prostředí. Měla jsem štěstí, že přijel i šéf R&D (Research and Development, pozn. red.) v Brně a dali jsme se do řeči. Dozvěděla jsem se, co dělají, a na oplátku jsem mu povyprávěla o mých SOČkách a projektech. Měli o mě zájem, já u nich chtěla působit, a tak jsme si plácli. Hned po maturitě jsem u nich brigádně začala pracovat. Jsem v týmu věnujícímu se zpracování přirozeného jazyka a mám vlastní projekty na klasifikaci dokumentů. Nejúžasnější na Konice jsou kolegové. Jsou zkušení, vtipní, neformální, přátelští a berou mě. Celkově si nedokážu moc představit lepší místo, kde pracovat.

Někdy v listopadu minulého roku se mě kolegyně zeptala, jestli nechci napsat článek o mém projektu, že by věděla o jedné konferenci, kde bych mohla vystoupit. Tak jsem napsala paper a jela na konferenci. Byl to můj první vědecký článek a první vědecká práce psaná a prezentovaná anglicky. Byla jsem trochu nervózní, ale všechno dobře dopadlo a jsem za tuto příležitost velmi vděčná.

Poslední částí mého příběhu je vysoká škola. Mám čerstě dokončený druhý semestr na FI MUNI a musím říct, že to nebylo tak jednoduché. Jsem zvyklá nabírat si víc předmětů, než je třeba. V prvním semestru to bylo v pohodě. Nicméně v druhém semestru nastoupily algoritmy a těmi prošlo pouhých 43 % studentů. Jsem nesmírně vděčná, že patřím mezi ty šťastlivce, kteří tento předmět udělali a můžu v klidu pokračovat ve studiu. To je zatím sice velmi obecné, matematika a základy všeho možného, ale snad se v budoucnu již budu více profilovat do oblasti mého zájmu.

Ušla jsem dlouhou cestu a vážím si všech příležitostí, které se mi naskytly a dovedly mě až na místo, kde teď jsem. A i když si myslíte, že kariéra v IT není nic pro vás, tak pokud vám jde logické myšlení a matika, tak se nemáte čeho bát. Jak mi známý jednou řekl citát na povzbuzení: Informatika není o počítačích o nic víc než astronomie o teleskopech.

A co ty? Vzděláváš se a zvažuješ změnu kariéry směrem do IT? Neváhej a ozvi se naší HR spojce Lucce!