Od místostarostky k automatizační testerce
V dnešním příběhu se nám představí Martina, která je čerstvou absolventkou posledního běhu Digitální akademie v Brně. Marťa si prošla zajímavou pozicí místostarostky malé obce na Brněnsku a mezitím vychovávala dvě děti. Loni se rozhodla, že se chce dostat do IT. Přihlásila se do Akademie, makala na sobě, chodila na pohovory až dosáhla svého vytyčeného cíle.
Byla jsem 4 roky místostarostka malé obce, dělala jsem to během rodičovské „dovolené“. Loni v létě jsem se rozhodla, že v dalších volbách už kandidovat nebudu, že si udělám studijní volno a vrhnu se do IT, protože je to obor s nejlepší perspektivou. Na konci září jsem začala s Digitální akademií (DA). Učily jsme se Excel, R, SQL, Power BI a Python. Všechno bylo zaměřené na datovou analýzu. Já jsem zjistila, že chci hlavně programovat v Pythonu. Se slzou v oku jsem vzpomínala, jak jsem v patnácti letech programovala v Pascalu a Céčku a pak toho nechala.
S trochou nadsázky se dá říci, že ještě před půl rokem jsem nevěděla, že Python existuje a dnes mě programování baví a slušně živí. A to vše díky Digitální akademii Czechitas.
Všichny naše lektorky a lektoři byli skvělí. Katka Brabcová nás učila Python hrozně pěkně, psaly jsme si i po DA a podporovala mě, když se mi nedařilo při hledání práce. Abych se Pythonem mohla živit, musela jsem se naučit víc, než bylo v programu DA. Sjížděla jsem videa na YouTube a programovala u nich. Dělala Korespondenční seminář z informatiky na Masarykově univerzitě, trápila mozkové závity asymptotickou složitostí a generovala variace a permutace rekurzí. Už před DA jsem uměla dělat webové stránky, tak jsem udělala webovou stránku ve frameworku Flask na pythonanywhere.com a programovala jsem API v Djangu, učila jsem se Git, regulární výrazy, příkazy Linuxu. Vyplatilo se mi naučit se cokoliv navíc.
Realita pracovního trhu po DA zchladila mé nadšení. Od prosince jsem chodila na pohovory a psala testy z Pythonu. Někdy jsem měla pocit, že mě firmy neberou vážně, protože jsem v životopise neměla žádnou pracovní zkušenost s programováním. Díky jednomu pohovoru jsem pochopila, že správný ajťák nosí džíny a na pohovory pak chodila v ošuntělých džínách a tričku.
Čím víc jsem programovala, tím jsem byla v testech lepší, ale pak mi třeba řekli, že hledají někoho se zkušenostmi. Jednou jsem dostala test, kde jsem měla implementovat metody ve třídě, ale ani jsem si neškrtla, protože jsem třídy neuměla. Došlo mi, že když je Python objektově orientovaný jazyk, je třeba se ty objekty naučit. Tak jsem se dopoledne, namísto psaní testu, učila třídy. Štěstí přeje připraveným a následující den jsem byla na 2. kole pohovoru v jiné firmě, kde mi u tabule zase zadali implementovat metodu ve třídě. Tentokrát už jsem metodu implementovala úspěšně a vzali mě.
Pracuji na plný úvazek ve firmě Ixperta, kde píšu programy, které na webu klikají na tlačítka, vyplňují nebo mažou text v políčkách a vyhodnocují, jestli všechno funguje, jak má. Jsem automatizační testerka. Jako ajťačka jsem se začala cítit, když jsem si na počítač nainstalovala Ubuntu.
28. 3. 2019 mám povídání o učení Pythonu na akci Brněnské Pyvo, kdybyste ještě chtěli nějaké tipy na učení Pythonu.
Jako matka dvou dětí jsem si neuměla představit práci na celý úvazek, ale s mým mužem jsme si dokázali najít systém. Pro mě to znamená, že ráno v půl sedmé už jsem v kanceláři v Brně. Jako bývalá místostarostka nejvíc oceňuji, že nyní mám ve tři padla. Dříve jsem přes den psala žádosti o dotace, po večerech schůzovala a o víkendu organizovala akce.
Pokud váháte, tak neváhejte a přihlaste se na nějaký kurz Czechitas. Práce v IT je a bude dost a vždycky bude lépe placená než kdekoliv jinde. Je to práce v principu velmi flexibilní, protože k ní potřebujete jenom počítač a připojení k internetu.
A co ty? Vzděláváš se a zvažuješ změnu kariéry směrem do IT? Neváhej a ozvi se naší HR spojce Lucce!
