O své dosavadní zážitky z pražské Digitální akademie se s námi podělila jedna z účastnic.
Michaela Kalná se už na střední škole rozhodla studovat ekonomii. Absolvovala magisterský ekonomický obor na ČZU Praha. Následně nastoupila jako finanční účetní u leasingové společnosti, kde pracuje osm let. Dnes je studentkou Digitální akademie a učí se práci s daty a vytváří společně s kolegyní webové stránky s tipy na filmy.
Pro Michaelu to nebude úplně poprvé, co s daty bude pracovat, protože se s nimi setkala už v rámci projektů na vysoké škole. „Toho času to bylo spíš o splnění požadavků v rámci daného předmětu, než se tím pořádně zabývat. Ale i tak mě některé projekty bavily, takže jsem věděla, že nejsem úplně datový antitalent,“ upřesňuje Michaela, která zároveň na škole měla i jeden semestr programování v C++.
Nyní ale v rámci datové analytiky na Digitální akademii v Praze s daty pracuje opravdu do hloubky. Aktuálně má za sebou pár hodin práce v Pythonu a programování ji opravdu baví. „Neříkám, že není těžké programovat, ale radost, když se mi to povede, je nepopsatelná,“ usmívá se studentka Digitální akademie. Kromě programování ale v Digitální akademii také strávila pár hodin ve Snowflakeu s SQL a už také ví, jak si pomoct při práci s daty a jak je hezky vizualizovat.
Na kurzu se sešla opravdu různorodá skupina žen a dívek, které spojuje jedna důležitá motivace – chtějí se učit novým věcem a dovednostem a tomu se rozhodly také obětovat svůj čas. Protože Digitální akademie není jen o aktivním docházení na kurzy, ale také o velkém množství práce z domova. „Holky vídám pomalu častěji než vlastní rodinku, protože pokud nepočítám spánek, tak jsem doma rozhodně míň než v DA a někdy si nejsem jistá, jestli mě můj králíček Nixík ještě pozná. Ale stojí to za to, tříměsíční intenzivní kurz je lepší, než kdyby byl tříletý. Takhle mě to určitě víc motivuje vložit všechnu energii do přípravy a samostudia. Já jsem měla hlavně očekávání naučit se nové věci, někam se posunout a začít hlavu používat na něco jiného, než na moje běžné zajeté pracovní povinnosti,“ dodává Michaela.
Všemu napomáhá dobrá atmosféra uvnitř kurzu. Podle slov Michaely není hodina, která by ji nebavila, protože lektoři a koučové jsou dobří a se vším se snaží maximálně pomoct, ukázat a vysvětlit. „Kluci na pracovních skupinkách jsou neskutečně trpěliví a pomáhají nám. A třeba hodiny programování s Martinem nebo SQL s Pavlem za to rozhodně stojí, to fakt nejsou nudné hodiny,“ přibližuje finanční účetní.
A pak je tu i navazování kontaktů. S kolegyní v kurzu Andreou si sedly hned od začátku Digitální akademie, a tak hned věděly, že závěrečný projekt budou dělat spolu. Ještě před akcí „meet your partner“ tak začaly vymýšlet, co by mohly dělat jako závěrečný projekt. Nápadů měly víc než dost, ale nakonec došly k tomu, že zkusí udělat webovou aplikaci na vyhledávání filmů s pracovním názvem „Když se v sobotu nudím a v telce nic nedávají“. „Víme, že je hodně aplikací a webových stránek s touhle tématikou, ale chtěly bychom mít trochu víc parametrů na hledání než jenom top 10 nebo žánr. Je to pro nás výzva, protože jsme tohle ani jedna nikdy nedělala a nebude to snadný úkol. Díky tomu si zkusíme hodně věcí přes tahání dat z webu, scriptu v Pythonu, SQL. Prvně se pustíme do HTML a CSS, abychom udělaly webové stránky,“ upřesňuje Michaela.
Už teď ví, že spolu s Andreou budou trávit společné víkendy a lámat si hlavy nad jejich náročným projektem. Když jim dojdou nápady a takzvaně se „zacyklí“, můžou využít opory v podobě dvou mentorů – Lukášovi a Andree. Oba dva jim už hodně pomohli s tím, jak projekt uchopit, jaké jsou hlavní kroky, jak začít.
„Chtěla bych jít dál směrem k datům a programování. Osm let sedím na stejné židli. Vím, že na ní už sedět nechci a potřebuji změnu. Myslím, že se nám vložená energie určitě vrátí,“ uzavírá Michaela Kalná, studentka aktuální Digitální akademie Czechitas.
