Soňa Mašková: Moje cesta k IT

V prvním jarním měsíci se s námi o svůj příběh podělila Soňa, která už více než rok pracuje jako testerka. Její cesta do IT vedla od studia biologie přes práci ve farmaceutickém oboru až ke kurzům Czechitas. Co všechno se během let Soňa naučila a kam ji to posunulo?

Kdyby mi někdo před 20 lety řekl, že budu jednou pracovat v IT a bude to moje vysněná práce, brala bych to jako špatný vtip. Studovala jsem tenkrát svoji oblíbenou biologii, a to na PřF UK, a měla za sebou několik úspěšných zkoušek. A také neúspěšný pokus o zápočet z předmětu „Úvod do informačních technologií“. Výuka totiž začínala asi nějak takto: „Na ploše si založte svoji složku, pojmenujte si ji a zkopírujte si tam úlohy, které najdete ve složce pod názvem Skupina A.“ Hlavou mi běželo spousta otázek. Např.: co je to plocha? Jak zkopírovat? Složka? A kde se to vlastně zapíná? Zatímco ostatní pracovali na úkolech, já se snažila pochopit, o čem to vlastně mluví, a doufala jsem, že s počítačem už nebudu muset pracovat. Jenže se blížila moje seminární a později diplomová práce a bylo jasné, že napsanou na psacím stroji ji odevzdat nemůžu.

Moje mladší sestra nastoupila také na VŠ a rodiče se tedy rozhodli nám koupit počítač. Předtím jsme ho neměli, protože ho prozatím nikdo nepotřeboval. Ale to také znamenalo, že s ním nikdo neuměl pracovat. A já na něm začala psát svoji seminární a později diplomovou práci. Potřebovala jsem k tomu naštěstí jen Word a Excel, ale i to stačilo, abych se každou chvíli rozčilovala, proč tak drahý krám nedělá to, co po něm chci já. Nejhorší bylo, když jsem do své práce vložila obrázek a celý text či ostatní obrázky se na stránkách nějak přemístily. Bylo to tak zoufalé!

Po škole jsem nastoupila do farmakologického průmyslu a samozřejmě jsem na počítači musela pracovat. Věděla jsem, že narozdíl od ostatních mám trošku mezery a nedostatečné zkušenosti, tak jsem se začala více vzdělávat; nejdříve pomocí nápověd, poté i z knih, videí apod. S Wordem, Excelem a PowerPointem jsem se naučila celkem dobře pracovat a zjistila jsem, že mě to začíná i bavit. V té době se také upouštělo od archivací v papírové podobě a přesouvalo se vše do různých elektronických systémů. Nadšeně jsem se vše učila a brzy jsem ve firmě pomáhala i ostatním, když si nevěděli s něčím na počítači rady.

V tu chvíli mě poprvé napadlo, že by mě mohla práce v IT bavit a litovala jsem, že nemám dostatečné vzdělání. Chtěla jsem se víc naučit, půjčila jsem si knížky o programování, tvrobě webu apod., ale z knížek se mi nedařilo vše pochopit. Akorát s Photoshopem jsem trošku pokročila. Věděla jsem, že by to chtělo nějaký kurz. Ale kurzy většinou vyžadovaly už určitou úroveň znalostí nebo byly nad moje finanční možnosti. Takže se z toho stal zatím takový můj sen, který vypadal, že bude neuskutečnitelný.

Vdala jsem se a narodili se mi dva kluci. Během mateřské jsem na můj sen trochu pozapomněla a užívala si děti, naučila jsem se šít, pekla dobroty a začala jsem zahradničit. Starší syn si ve 4 letech oblíbil zeměpis, bavilo ho poznávat na mapě polohy států a zajímal se o vlajky. Na počítači jsem mu ukázala webové stránky, kde bylo možné se učit polohu států pomocí kvízu a slepých map. Hrozně ho to fascinovalo a začalo ho to bavit.

Brzy se naučil číst, sám si vyhledával, na co se chce podívat; v souvislosti s tím si mimo jiné našel stránky, kde se učilo programování. Bylo to formou jednoduchých příkazů, které se přesouvaly do bloků. Když jsem pozorovala syna, jak přesouvá jednoduché příkazy typu: „posun dopředu“, „otočka doprava“, „opakuj“ apod., a tím dokáže ovládat robůtka na obrazovce, aby udělal přesně to, co po něm chce, hlavou mi projela myšlenka, že jestli to takto půjde dál, brzy přestanu synovi úplně rozumět a že se vše tedy musím také naučit, abych nebyla úplně „out“. A tak jsem to také začala zkoušet a učit se a docela mě to začalo bavit. Přitom jsem si vzpomněla na můj dávný sen, že bych IT oblasti chtěla nejen rozumět, ale v tomto oboru také pracovat. Když jsem viděla, že i můj pětiletý syn se může naučit základům programování, proč bych se já, ve svých 38 letech, také něco z IT nenaučila!

Začala jsem znova hledat, kde bych mohla získat nějaké vzdělání a narazila na Czechitas. Tolik zajímavých kurzů! Navíc finančně dostupných, což na rodičovské člověk dost ocení. Nejraději bych si vybrala vše! Ale omezovala nás nutnost vystřídat se u dětí, takže jsem absolvovala jen vybrané: Programuju: C# I., UX workshop, Workshop Úvod do HTML a CSS, DataGirls workshop s T-Mobile, workshop Úvod do testování a Workshop Vektory - Inkscape. Kurz i workshopy byly úžasné! Tolik nových a zajímavých informací! A hlavně vysvětlené tak hezky a jasně, že jsem začala věřit, že ten můj sen nemusí být nedosažitelný, že je opravdu možné se i bez předchozích znalostí a zkušeností vše naučit.

Nebylo to vždy jednoduché. Věnovala jsem studiu spoustu večerů, kdy děti usnuly a zbyla konečně trocha času. Ale stálo to za to. I díky těm kurzům jsem získala pocit jistoty toho, že něco umím, že mi to jde a že se zvládnu naučit v podstatě cokoli.

Po skončení mateřské jsem si začala hledat práci. Kvůli dětem jsem již nechtěla dojíždět do Prahy. Snažila jsem se najít něco v našem okolí na zkrácený úvazek v IT oboru. Tato kombinace se dlouho zdála jako nemožná. Až jsem narazila na inzerát od Tipsportu, že hledají testera. Doteď obdivuji, že měli odvahu dát práci ženě po mateřské, se dvěma malými dětmi, bez předchozích zkušeností z IT oblasti a požadující práci na zkrácený úvazek. Snad jsem je přesvědčila tím, že jsem si prostě byla jista, že je to práce přesně pro mě a že v tom budu dobrá a zvládnu to.

V lednu to byl rok, co v Tipsportu pracuji. Začátky nebyly jednoduché, hodně jsem se toho musela naučit. A ještě se budu muset hodně učit, abych byla co nejlepší testerka. Práce mě ale moc baví a jsem moc ráda, že jsem se odvážila k tak velké změně. V květnu mi bude 40 let. Takže se nebojte, nikdy není pozdě na změnu!

A co ty? Vzděláváš se a zvažuješ změnu kariéry směrem do IT? Neváhej a ozvi se naší HR spojce Pavle!