Deset let v gastru? Nikdy není pozdě na změnu. Příběh Terezy Čechové ukazuje, že začít novou kariéru můžeš kdykoli – stačí jen odvaha a chuť se posunout dál. Inspiruj se příběhem „holky z plakátů".
Deset let v gastru? Nikdy není pozdě na změnu! Příběh Terezy Čechové ukazuje, že začít novou kariéru můžeš kdykoli – stačí jen odvaha a chuť se posunout dál. Terka kvůli zdravotním problémům nedokončila střední školu. Začala pracovat v gastru, kde se z brigádnice vypracovala až na pozici provozní, ale dvanáctky za barem jí postupně přestaly dávat smysl. A tak přišel ten velký krok. Terka se přihlásila do Digitální akademie a skočila rovnýma nohama do světa IT. Jak vypadala její cesta od přípravy kávy k vývoji aplikací? Co ji na práci v technologiích baví nejvíc? A kde se vidí za pár let?
Tereza, holka z plakátů. Je ti povědomá? Na její tvář už jsi nejspíš narazila na našem webu, na letácích, sociálních sítích nebo třeba přímo tady – na našem blogu. Terčin příběh jsme ti poprvé představili pár let zpátky. Je ale tak unikátní, že jsme se rozhodli Terku pozvat znovu a dozvědět se o její cestě ještě o kousek víc.
Inspiruj se příběhem plným odvahy a nových začátků.
Podcast si můžeš poslechnout taky na Spotify nebo na Soundcloud.
Terko, tvůj příběh užívám pokaždý, když s někým mluvím. Můžeš nám ho celý představit v rámci tohohle rozhovoru? Kde to začíná? Ty jsi začínala v gastronomii…
Začíná to tím, že jsem ze zdravotních důvodů nemohla dokončit střední školu a v šestnácti jsem musela začít pracovat. A ono moc oborů, kde bys mohl pracovat bez maturity, není a nebylo. A proto jsem začala v gastru, protože je to taková práce, kterou může dělat víceméně každej, kdo se naučí nosit talíře a podobně. Takže tam to začínalo – na brigádách.
Do jaké školy jsi chodila?
Já jsem chodila na EDUCAnet, což bylo soukromé gymnázium. A my jsme byli ročník propojený s ITčkem. Takže některý hodiny výuky jsme měli propojený i s tím ITčkem a některý hodiny jsme měli zvlášť, co bylo nad rámec toho gymnázia. A ze zdravotních důvodů jsem musela skončit v polovině druhýho ročníku.
Kam jsi tedy směřovala? Do kavárny nebo do restaurace?
Ze začátku do kavárny. A dělala jsem tam víceméně brigádně. No a potom se to překlenulo v nějaký stálý pracovní poměr. I když ještě pár pokusů vrátit se na střední školu bylo. Ale nevyšly. Protože samozřejmě, jakmile člověk už k té práci nějakým způsobem přičichne, tak to nebylo úplně příjemný se vracet ve dvaceti mezi šestnáctileté.
Kdy jsi začala v kavárně pracovat? Jak je to dávno?
No, už je to nějaký pátek. Je to nějakých patnáct let.
Kolik let jsi pracovala v gastronomii? Ty jsi tam pracovala poměrně dost dlouho…
Jo, bylo to zhruba nějakých deset let. Byly tam i ty pokusy o návrat na střední školu. Ale v gastru jsem se vypracovala od brigád až na provozní restaurace.
Práce v gastru? Minimum času na sebe a nulové benefity
Kam se tvá cesta ubírala dál?
Cesta byla docela zdlouhavá. Vlastně vystřídala jsem toho spoustu. Některé restaurace byly jenom brigádně, některé byly potom už na stálý úvazek. Až časem odešla předchozí provozní a já jsem povýšila na tuhle pozici. A tam až mně došlo, jak už tu práci strašně nechci dělat.
Já se tě zeptám proč, ale nejdřív možná kdybys pro lidi, kteří neznají práci v gastru, popsala, co to znamená vlastně stálý pracovní poměr v gastronomii? Tam se většinou platí trošičku jiným způsobem?
V gastru vlastně funguje krátký, dlouhý týden, což znamená, že v dlouhým týdnu pracuješ pondělí, úterý a potom pátek, sobota, neděle. A v krátkým týdnu pracuješ jenom středa, čtvrtek, ale pracovní směny jsou dlouhý klidně 13 až 16 hodin. Protože ráno musíš přijít ještě před otvíračkou, musíš si to všechno nachystat, no a když končíš svoji směnu, tak ještě děláš inventuru. To znamená, že tam seš prostě od rána do noci.
Z hlediska toho pracovního místa, jaký tam máš benefity nebo jistoty? Protože tam, já tak nějak tuším, že tam nejsou skoro žádný.
Ne, benefity tam nejsou skoro žádný. Každá koruna je tvrdě vydřená. Nemáš víceméně ani pauzu na oběd, takže obědy probíhaly tím způsobem, že jsem si prostě donesla jídlo na bar, a když jsem měla chvilku, tak jsem ujedla kousek.
Jakými všemi pozicemi sis prošla?
Byla jsem servírka, baristka a na konci i provozní.
Bavíme o docela dost fyzicky náročné práci. Šlo to dohromady s těmi tvými zdravotními problémy?
Na střední ty zdravotní problémy byly psychické, takže v tom problém nebyl.
A v gastronomii jsi to zvládala dobře?
Tam nemáš čas přemýšlet.
Každá koruna v gastru je tvrdě vydřená. V roli provozní mi došlo, jak už tu práci strašně nechci dělat.
Jak to tam chodí s dovolenou, bonusy nebo třeba s platem?
Musím říct, že dovolené se postupně zlepšovaly a začali nám je proplácet. Ale byl to dlouhej boj. Ale přesčasy neexistujou. Ano, máš nějaký dýška, tringelty, ale jinak seš placenej buď hodinově, a nebo za směnu. To znamená, že je každýmu jedno do kolika do rána tam seš, ale dostaneš zaplaceno pořád stejně. A pokud seš hodinově, tak stejně po zavíračce už je to jenom na tobě, jak dlouho tam zůstaneš, jak rychle zvládneš inventuru a podobně.
Bavilo tě to někde v tom gastru? Když jsi začínala, tak asi předpokládám, že jo, ale tys hovořila o tom, že už jsi opravdu chtěla z toho jít pryč...
Byly doby, kdy mě to i bavilo. A pak jsou ty horší dny, kdy se ti to nakupí a prostě tě to nebaví.
Která pozice tě v rámci těch 10 let v gastru bavila nejvíc?
Hele, asi servírka, protože tam prostě večer zavřeš a můžeš vypnout hlavu.
A když jsi provozní restaurace, tak to je horší?
Tak jsi pořád na telefonu. Když nejseš v hospodě, nejseš v té restauraci na místě, tak seš pořád na telefonu a může se ti stát, že ti půl hodiny před otvíračkou zavolají, že někdo nejde do práce a ty musíš jít.
Cesta do světa IT: bez jasného cíle, ale s velkým odhodláním
Takže sis řekla po deseti letech „a dost”? Nebo to bylo tak, že sis řekla, že chceš zkusit něco novýho?
No, víceméně to vzniklo, když už jsem si našla stálýho partnera a už jsem věděla, že chci volný večery a volný víkendy. A že už mě to fakt nebaví.
Když jsi chtěla mít volný večery a víkendy, jak jsi potom dál uvažovala?
No něco takovýho spíš v kanceláři. Ze začátku jsem neměla nějakej jasnej směr.
Takže jsi nejdřív dala výpověď a pak začala hledat něco nového? Nebo jsi ještě pracovala a postupně sis uvědomovala, že tohle už dál dělat nechceš?
Pořád jsem pracovala. Já jsem to neměla tak, že bych opustila práci a čekala co přijde.
A přišli až Czechitas nebo ještě něco jiného?
Ne, přišli až Czechitas. Nebo takhle - na myšlenku do IT mě přivedla moje máma, protože na tohle jsem si nikdy nevěřila, že bych tohle vůbec mohla dělat. Máma pracuje v IT, co si já pamatuju, takže o Czechitas věděla. A tím, že sama nabírá lidi, tak věděla, že je to možnost i pro lidi, kteří to nemají vystudovaný. Takže mě na to navedla a pokračovalo to tak, že jsem dala výpověď v restauraci a šla jsem do kavárny na zkrácený úvazek, abych mohla skloubit práci s Digitální akademií.
Vzpomeneš si, jak ti to mamka řekla, že to máš vyzkoušet? Jak tě namotivovala do toho jít? Chce to velkou sebedůvěru, aby ses pro tenhle krok odhodlala, obzvlášť s tím, co jsi měla za sebou, s těmi zkušenostmi, s tím žes neměla maturitu. Poznala na tobě, že ti to půjde? Co ti řekla, jak tě do toho dostala?
Já jsem nikdy neměla problém s učením. Vždycky jsem byla spíše ten typ na matematiku a na takový ty logický věci, než na předměty jako je literatura a dějepis. Takže máma věděla, že tady ty algoritmy a podobně mi půjdou. A víceméně nebylo zas tak těžký mě namotivovat, protože jsem věděla, že chci pryč.
Nikdy jsem nevěřila, že bych mohla pracovat v IT. Přivedla mě k tomu máma.
Věděla jsi, že tohle je ta správná cesta? Měla jsi to v sobě?
Minimálně jsem to chtěla zkusit.
Proto jsi šla do naší Digitální akademie? Nebo jsi ještě předtím měla nějaký vstupní kurz?
První kurz byl jednoduchý, na seznámení s JavaScriptem. Tam jsem zjistila, že by to asi šlo, tak jsem se pak přihlásila do Digitální akademie.
Digitální akademie byla s jakým zaměřením?
Byl to web.
To bylo před pěti rokama?
Před pěti lety. V roce 2019.
Jak to pro tebe bylo časově náročné?
Bylo to hodně časově náročné. Úterý a čtvrtek jsme mívali výuku po práci, to znamená ve večerních hodinách, sobota byla od rána do odpoledne. Do toho pondělky, tak ty byly pro exkurze firem, v pátek bylo doučování, do toho nějaký projekty, úkoly…
Měla jsi nějaký čas na partnera?
Ne. Ale říkala jsem si, že ty tři měsíce to musím vydržet. Že je to investice, která možná vyjde.
A ona vyšla?
Vyšla.
Jak to bylo s kurzem jako takovým? Bylo to pro tebe těžký, nebo jsi tím prošla relativně v pohodě?
Nejtěžší pro mě bylo skloubit osobní a pracovní čas, protože nebyl prostor vůbec na nic jiného.
Digitální akademie byla náročná, ale věřila jsem že je to investice, která možná vyjde. A vyšla.
Takže kdykoliv jsi měla chvilku, pracovala jsi na úkolech nebo přípravách? Co jsi plánovala dělat po dokončení kurzu?
Upřímně ono to bylo podávané tak, že pak můžeme dělat cokoliv. Ale nebyla to tak úplně pravda, protože samozřejmě po tříměsíčním kurzu pořád ještě nejsme na úrovni juniora. Takže je potřeba se dál vzdělávat a podobně.
Když to vidíš z dnešního pohledu, co jsi uměla?
Nic moc.
Takže proč tě vzali?
Firmy se snaží své týmy genderově vyvážit, takže mají šanci i ženy se základními znalostmi. Myslím, že teďka je ta správná doba pro ženy, aby do toho šly.
Od testerky k vývoji aplikací aneb první rok v IT
Ty jsi do IT pronikla jakým způsobem? Podala jsi životopis už před koncem Digitální akademie, nebo až potom?
My jsme skončili před Vánoci, tak jsem si dala chvíli na vydechnutí a po Novým roce jsem začala rozesílat životopisy. A v jednom brněnském startupu se to podařilo, pozvali si mě na pohovor a z patnácti uchazečů mě vzali.
Rozesílala jsi životopisy plošně nebo jsi vybírala to, co by tě bavilo?
Upřímně jsem si cíleně vybírala něco, na co jsem si myslela, že bych mohla mít. Nehlásila jsem na seniorní pozice a podobně.
Chápu. A z juniorních jsi věděla, jakým směrem se chceš vydat? Protože u tebe by se asi nabízel nějaký frontend…
Ano. Z juniorních pozic jsem se snažila vybírat to, o čem jsem měla aspoň nějaké povědomí. Což bylo testování a taky frontend nebo kódování.
Vybrali tě z patnácti uchazečů. Řekli ti, proč si vybrali právě tebe?
To jsem se nedozvěděla, ale dostala jsem se na testera.
Jenže to byl startup a v kanceláři jsme byli dva. A to pro začínajícího člověka není úplně ono, protože vlastně nemáš moc za kým jít. Ten druhej má většinou spoustu práce a nemá na tebe čas.
Na začátku mi v práci chyběl tým, který by mi pomáhal.
To znamená, že tě to otrávilo, nebo že ses zasekávala a nevěděla jak dál?
Spíš jsem se někdy zasekla a nevěděla jak dál. Musela jsem si odsedět man day, což znamená 8,5 hodiny. A když nevíš, co máš dělat, je to docela otrava. Nejsem asi ten člověk, který by rád v pracovní době vysedával na internetu.
A když ses zasekla, nemohla jsi prostě kolegu poprosit o pomoc?
Seděli jsme spolu v kanceláři, takže problém by to nebyl. Ale nemůžeš za ním chodit celý den. Na to nikdo nemá čas. Já jsem pak zjistila, že to testování není to, co by mě bavilo. Chtěla jsem za sebou vidět práci, kterou sama tvořím, a ne hledat chyby ostatních.
Takže ty sis nejprve zkusila procházet kód jako tester a hledala jsi v něm chyby. Ale velmi brzy jsi zjistila, že chceš být tím tvůrcem, nejen korektorkou.
Přesně tak.
Jak dlouho jsi v té firmě vydržela?
Měsíc.
Takže jsi dala výpověď ještě ve zkušebce?
Ano.
Nebylo ti to líto? Celou dobu směřuješ do IT, chceš odejít z gastra, a najednou přijde tahle šance… Bylo těžké se rozhodnout? Nebála ses, zda taková šance přijde znovu?
Já jsem dostala nabídku ještě předtím, než jsem to ukončila.
Takže sis mohla vybrat?
Ano, šla jsem rovnou z práce do práce.
A kam jsi utekla?
Utekla jsem do Bučovic, do dalšího startupu. No, spíš je to logistická firma, ale v IT oddělení jsme byli jenom dva.
Takže zase…
Ano, zase. Ale už jsem se posunula k frontendu, dělala jsem v JavaScriptu a jako framework měli React. Takže jsem si dodělala další kurz u Czechitas na React, který mi zaplatila firma. A postupně jsem se nějakým způsobem dostávala do toho JavaScriptu, ale zase – byli jsme dva.
Na čem jsi v tu dobu pracovala?
Dělali jsme webové aplikace na automatizaci skladu. To byla hlavní náplň.
Takže jste zlepšovali chod firmy tím, že jste pro zaměstnance vyvíjeli aplikaci, která má zlepšit skladový hospodářství?
Přesně tak. Nainstalovali jsme skladníkům naši aplikaci do čteček a ti pak chodili po skladu a pípali čárový kódy. Každá krabice i každé místo měli svůj kód. A takhle jsme postupně digitalizovali celý sklad.
V jaký fázi vývoje jsi přišla do té firmy? Tvořila se tam ještě ta samotná aplikace, nebo už to bylo postavené a tys to zlepšovala?
My jsme měli hotovou šablonu, což bylo strašně moc kódu. A postupně jsme přidávali další a další. Ale musím říct, že s těmi málo zkušenostmi, který jsem měla, tak najednou, když ti někdo dá kvanta kódů, tak nevíš, kam se máš podívat.
Jak jsi to řešila?
Tak nějak postupně. Pokus, omyl. YouTube, indický tutoriály a podobně. Prostě jako samouk. A samozřejmě jsem si chodila pro rady za kolegou.
Kdybys měla kvantifikovat, jestli jsi častěji chodila za tím kolegou, nebo jsi hledala tu svou vlastní cestu přes indický tutoriály, co bylo častější?
Já si myslím, že to bylo tak 50:50. Vždycky jsem se snažila nejdřív najít tu cestu sama a když už to nešlo, tak jsem šla za kolegou.
Učila jsem se metodou pokus-omyl, z tutoriálů a rad kolegů. Lepší pocit mám, když si na to přijdu sama.
To ti muselo hodně dát. Naučila ses spoustu věcí sama. Vyšla jsi z nějakých našich znalostí, ale pak sis každou věc řešila sama, bez podpory oddělení, jako to mají ve velkých korporacích. Tam mají „buddy", co je vedou. Ale ty sis tím prošla sama. Cítila jsi, že se tím tvoje dovednosti rychle zlepšují?
To jo. A dodneška musím říct, že mám lepší pocit, když si na to přijdu sama, než aby mi to někdo řekl. Protože vím, že jakmile mi to někdo řekne, tak si to nezapamatuju. Já si na to musím přijít sama. Ne nadarmo se říká, že Google je nejlepší kámoš každýho ajťáka.
Jak dlouho jsi pracovala v téhle logistické firmě?
Vydržela jsem tam dva roky.
A po dvou letech jsi chtěla změnit obor? Nebo tě to vždycky táhne k těm startupům? Cítíš se tam líp než ve velkých firmách?
Přesně tak.
Jak to pokračovalo dál?
Pokračovalo to tak, že ve firmě, která byla v Bučovicích, jsem každý den dojížděla 35 kilometrů tam a 35 kilometrů zpátky. A cítila jsem, že tak nějak stagnuju, protože kolega kolikrát neměl čas. A cítila jsem, že už mi to práci spíš otravuje, než aby mi to něco přinášelo. A měla jsem strach, že mi to tu práci otráví natolik, že to nebudu chtít dělat dál. A v tu chvíli na LinkedIn přišla nabídka.
A co to bylo za nabídku?
Nabídka pro americký startup. Takže pohovor v angličtině. A online, z čehož jsem měla docela strach, protože přece jenom angličtinu jsem nějakou dobu nepoužívala. Ale musím říct, že ve výsledku to bylo strašně příjemný a přijali mě hnedka.
Solution designerka jako nová výzva v americkém startupu
Co ta angličtina? Jak jsi na tom byla? Mluvila jsi třeba v gastru anglicky? Jak ses cítila před pohovorem?
Já jsem se začala učit anglicky už v mateřské školce a s rodičema jsme docela dost cestovali, takže ta angličtina tam nějakým způsobem byla. V gastronomii občas přijmeš objednávku v angličtině, ale není to nic závažnýho.
A člověk jak nemluví každý den, tak prostě postupně zapomíná. Takže jsem před pohovorem byla dost nejistá.
A byl nakonec ten pohovor, i přes angličtinu, bez problémů?
Jo, byli suproví. Musím říct, že ve světě se ti nikdo nebude smát za to, když použiješ špatnou gramatiku nebo podobně. Naopak se tě budou snažit podpořit.
Co technická znalost? Asi se používají určitá slovíčka, která běžný uživatel angličtiny nezná…
To si myslím, že naposloucháš ze všech těch tutoriálů a z dokumentací, který v práci potřebuješ.
Můžeš tu firmu trochu popsat? A říct, jestli jsi zase změnila trošičku své zaměření?
Jsme startup, který se zabývá vývojem mobilních aplikací. A já teď dělám solution designerku. Pracuju zase v úplně jiným jazyce. Není to úplně programovací jazyk, jde o konfigurační jazyk YAML. Já, jako solution designerka, propojuju data a vizualizace, a dělám pro zákazníky ten konečnej produkt.
Co to má společnýho s tvou předchozí pozicí? Protože testerka a frontenďačka, tam toho tolik společnýho asi nebylo… Solution designerka se ale s frontend vývojem trochu propojuje, že?
Propojuje se to algoritmech, ale ten jazyk je úplně o něčem jiném. Ale napojování dat a celá ta logika, to bude asi víceméně všude stejné. U každého programovacího jazyka.
Pracuju v konfiguračním jazyce YAML, který jsem předtím neznala. Logika programovacích jazyků je ale stejná, tak jsem se vše doučila.
Šlo už o nějakou mediorní nebo seniorní pozici? Jak tě oslovili?
Oslovili mě sami a pozice byla spíš juniorní, protože nepředpokládali, že bych v tom jazyce uměla fungovat. Učila jsem se to celý od začátku, ale chtěli už nějaký technický dovednosti a povědomí o tom, jak IT a programování celkově funguje.
Jak si tě našli? Měla jsi na Linkedinu napsáno, že hledáš práci?
Ne, to jsem neměla. Ale těch nabídek přichází dnes a denně strašně moc.
Na co tě lákají? Nebo na co tě lákali tenkrát a na co dnes?
Samozřejmě to byly krásný finanční podmínky. Ale upřímně, nešla jsem až tak po těch finančních nabídkách. Protože ve výsledku, když ti nabízí 150 tisíc měsíčně, tak se na pohovoru postupně dostanete níž, takže to nebyla moje priorita. Spíš jsem se zaměřovala na to, co by mě mohlo bavit a zajímat.
A dneska je finanční motivace taky na první místě? Nebo už firmy lákají na něco jiného?
Tak samozřejmě finanční ohodnocení a taky benefity jako full remote, neomezená dovolená a podobně.
Neomezená dovolená? To máš teď?
My máme neomezenou dovolenou. Samozřejmě se toho nesmí zneužívat, ale nikdo nás neomezuje. Ale není to zas tak, že bych mohla jen tak odjet na půl roku pryč.
Ale partner má radost, že máš volný víkendy a večery…
Jasně.
%2520ve%2520velke%25CC%2581%2520velikosti.png)
Jestli to chápu správně, tady už jsi dva roky? Jak vypadá tvůj pracovní den?
Dva a půl roku. Můj pracovní den začíná kávou a přejdu asi metr od postele do kanceláře.
Vyřizuju cally, protože každý den, i když jsme z celého světa, tak se snažíme být v kontaktu.
Každý týden ve čtvrtek odpoledne máme call opravdu všichni z celýho světa, nezáleží na časovém pásmu. Každé pondělí máme stand-upy Evropa a Jihoafrická republika, protože jsme ve stejném nebo podobném časovém pásmu. No a potom mám přiřazený projekt, pokud nemám projekt, tak mám nějakou jinou práci, a snažím se vyřešit nějakým způsobem design, UX, anebo napojení těch dat.
Jak jsi na začátku říkala, žes chtěla, aby za tebou bylo něco vidět… V tom skladu to bylo jasný, protože každý skladník pracoval s tvojí aplikací. Co je dneska za tebou vidět? Dokážeš třeba mamce ukázat aplikaci, na které jsi pracovala?
Já jsem na té pozici strašně spokojená, protože je to na jedné straně o designu, a na druhou stranu je to i hodně o přemýšlení. Já mám fakt strašnou radost, když se mi podaří vyřešit algoritmus, kterej se mi nedařilo několik dní zprovoznit. A furt přemýšlíš proč to vlastně nejde, a pak zjistíš, že tam je nějaká úplná blbost. Máš z toho takovou radost, že to je nepopsatelný.
Jako Solution designerka propojuju data a vizualizaci. Když se mi podaří vyřešit algoritmus, je to nepopsatelný.
A na jakých aplikacích třeba pracuješ?
Teď zrovna dělám na fotbalové aplikaci pro manažera britského fotbalového klubu. Předtím jsem dělala pro Tequilu, pro střelnici v Tampa Bay a podobně.
To jsou poměrně různorodý projekty.
Ano. Klient přijde, řekne si, co potřebuje a my na to navážeme.
Jak dlouho většinou na takovým projektu pracuješ?
Záleží, jak moc je to komplexní. Jsem schopná za pár dní udělat demo v jeho barvách, s jeho obsahem. Nebude všechno plně funkční, nebude to třeba na reálných datech, ale jsem schopná za pár dní předvést, jak by to zhruba mohlo vypadat.
Vím, že to může být těžká otázka, ale kolik lidí zhruba pracuje na takovém projektu? A jaká je tvoje role v týmu?
Jestli vezmu opravdu jenom tu koncovou část, poskládat tu aplikaci, napojit data a vizuály, tak na tom děláme sami, maximálně ve dvou. Ale pak je strašná spousta práce za tím vším. Někteří vyvíjí komponenty, jiní se starají o marketing, další o náš backend a podobně. Takže celkově je těch lidí hodně, ale na tu koncovou práci je nás pár.
Můžeš si sama vybrat projekt, na kterým bys chtěla dělat? Jako třeba že pracuješ pro fotbalového manažera, když máš ráda fotbal?
Víceméně asi ne. Dostáváme přidělený projekty podle toho, kdo má zrovna čas a jaká aplikace přišla. Není to tak, že bych mohla utéct z nějakýho projektu, který mě nebaví, a jít na něco jinýho, to ne.
Pořád je kam růst
Jak to vidíš do budoucna? Říkala jsi, že jsi teď spokojená, asi i s financema…Jsi pořád na té stejné pozici, nebo ses trochu posunula?
Je to ta stejná pozice. Musím ale říct, že bylo pro mě na začátku těžký, když už něco jsem dělala deset let a byla jsem v tom dobrá, začínat úplně od nuly. V určitým věku už to není moc komfortní. A tady konečně zase vím, co dělám a jsem si tím jistá. Proto bych se chtěla minimálně chvilku udržet v tom, že opravdu vím, co dělám.
Jaký jsou možnosti postupu? Zůstávají lidi na své pozici a dál se specializují, nebo přecházejí do jiný firmy za zajímavějším projektem a vyšším platem?
Samozřejmě nejlepší příležitost říct si o větší přidání se naskytne, pokud přecházíš z firmy do firmy. Ale myslím si, že pokud je člověk spokojený, tak nemá zas tolik potřebu tu práci měnit. Vždycky je to něco za něco. Takže pokud bych teď šla do nové firmy, můžu si říct o přidání, ale přijdu o nějaké benefity.
Jsem teď spokojená. Konečně zase vím, co dělám, jsem si tím jistá a mám spoustu volnýho času a svobodu.
Jak to máš se vzděláváním? Je to tak, že na sobě musíš pořád pracovat a sledovat nějaké trendy? A jak to případně děláš? Pořád přes ty Youtube tutoriály?
Něco pořád sama přes tutoriály, ale máme i placené programy na školení. Máme teďka i zaplacený premium ChatGPT a podobné appky, takže firma na nás myslí a stará se o to, abychom věděli o podstatných novinkách.
Jak vstupuje ta umělá inteligence konkrétně do tvé specializace?
Kdybychom se u nás nepodřídili tomu, že zahrneme umělou inteligenci do našich aplikací, tak budeme víceméně vyoutovaní.
Takže jak s ní pracuješ?
Máme chatboty, který zahrnujeme do těch aplikací. A při vývoji aplikací používáme umělou inteligenci, která nám třeba vyřeší nějaký algoritmus, anebo když nerozumíme nějakému tématu aplikace, tak se zeptáme na detaily a ono ti to vyplivne, co potřebuješ vidět.
Říkala jsi, že teď je nejlepší čas, kdy můžou holky vstoupit do IT. Jak to souvisí s umělou inteligencí a proč si myslíš, že je to teď vhodná doba?
Když jsem začínala já, tak to byl strašný boom. A viděla jsem to opravdu na těch nabídkách na LinkedIn, který chodily, že ty firmy se snaží své týmy genderově vyvážit. Teďka už to pomalu začíná být vyvážený a ta doba bude jenom horší a horší.
A z hlediska toho, kolik vás je žen v týmu, je tam třeba ještě u vás prostor? Je tam ještě někdo z Čech?
Mám kolegyně dvě, jednu Češku, jednu Slovenku. Taky máme jednu kolegyni z Hongkongu, tři z Jihoafrické republiky a ještě nějaké kolegyně v Americe. Teď máme full stav, takže nenabíráme, ale myslím si, že jinak tam ještě šance určitě je.
Kolik procent holek pracuje na vývoji?
Holky nejsou úplně na tom vývoji, na frontendu. Buď jako já dělají solution designérky, nebo třeba testování a backend.
Dalo by se říct, kolik jich tam poměrově je?
Poměrově teď asi třetina.
Kde se vidíš za deset let? Pořád je IT ta správná cesta? Není to jako tenkrát v gastru, kdy tě to po čase začalo štvát? Je to něco, co chceš dělat dál?
Určitě jsem teďka spokojená. Mám spoustu volnýho času a mám svobodu. Můžu opravdu jezdit na dovolený. A je to strašně příjemný. Jediný, co bych možná ráda vylepšila, jsou soft skills, abych se mohla posunout na nějakou manažerskou pozici. V oboru chci ale zůstat.
Jak budeš pracovat na svých softskills?
Asi pomocí nějakých kurzů jak vést lidi a podobně. Uvidíme…
Terku Čechovou pro tebe vyzpovídal Honza Schönbauer.
Příběh si můžeš poslechnout na Youtube, Spotify nebo třeba Soundcloud.
