Absolventka Janča se s tebou podělí, co obnáší studium Digitální akademie: Testování
Janča se ke studiu Digitální akademie inspirovala svojí kamarádkou, která si prošla Digitální akademií: Data. A tak se po jednodenním kurzu Úvod do programování taky pustila do datové Akademie, kterou absolvovala na jaře 2019. Brzy si našla práci jako tester ve společnosti KBC, kde teď pracuje na pozici Test Engineer a kde se do testování zamilovala. Proto nemohla chybět jako účastnice i na Digitální akademii: Testování. Proč se rozhodla vystudovat druhou Akademii a Jak studium probíhalo? Předáváme slovo Janči.
Před třemi měsíci jsem stála na začátku intenzivního kurzu Digitální akademie: Testování pořádaného Czechitas a říkala jsem si, jestli jsem se nezbláznila. Měla jsem velkou výhodu, že už jako testerka pracuji, a tak jsem aspoň rámcově věděla, co mě bude během těch tří měsíců čekat. Ale taky jsem před rokem a půl absolvovala Digitální akademii: Data, díky které jsem našla současnou práci, a proto jsem věděla, jaká nálož informací nás všechny čeká a že soukromý život budu muset osekat na minimum. Klidně bych mohla sedět každý večer doma a číst si knížku nebo se dívat na seriály, ale já se rozhodla jít znova do něčeho, co mi sebere půl víkendu a skoro všechny večery v pracovní týden. Navíc mám pomáhat s organizací. No řekněte, nezbláznila jsem se?
Myslím, že většina mých souputnic nevěděla tak přesně, do čeho jde, ale víc jak polovina z nich má malé děti. Vůbec nechápu, jak to s nimi mohly zvládat a patří jim můj obrovský obdiv za to, že dokázaly kurzem projít, zlepšit se z nuly až na základy automatického testování, a ještě se u toho staraly o děti. Všechny do jedné jsou pro mě hrdinky. Hlavně ale doufám, že objevily krásu testování a zamilovaly se do tohoto často opomíjeného IT odvětví tak jako já.
Hned na začátku nás čekal seznamovací večer s firmami. Jak se brzy ukázalo, byla to prakticky jediná příležitost hezky se obléct, namalovat a učesat, protože brzy se celá výuka a organizace měla přesunout do online prostředí kvůli druhé vlně epidemie koronaviru. Všechny nás moc mrzelo, že ostatní akce jako meet your mentor, hackaton nebo galavečer nebudou podobnou příležitostí, ale nakonec jsme zvládly všechno i přes Zoom a myslím, že to vždy dopadlo mnohem líp, než jsme čekaly.
Naštěstí jsme si stihly vyzkoušet agilní vývoj a Scrum na stavění vlaštovek a města z Lega ještě v Czechitas housu před lockdownem, protože to by byla virtuálně opravdu výzva. Hned poté následovaly teoretické lekce, které se online daly zvládnout docela dobře. Hlavně naše úžasná lektorka Megi dokázala být stejně vtipná, milá a chápavá také ve virtuálním prostředí. I strašák jako počítačové sítě s ní byl zábava a možná i díky používání Kahootu, kdy zapracovala soutěživost nás všech, jsme se snažily pořád dávat pozor a zapamatovat si toho co nejvíc.
Po několika týdnech teorie jsme byly všechny natěšené na praktické lekce. Nejdříve jsme si osahaly Postmana a práci s API jako takový úvod do integračního testování. Ale hned poté byl čas vrhnout se na automatizaci. Abychom měly představu o no code automation, přišlo na řadu Selenium IDE. Věřím, že jsem nebyla sama, komu v hlavě velmi rychle proběhlo: „Tak to ne, tohle už nechci v životě vidět!“ Tomuhle nástroji byl naštěstí věnován jen jeden večer a byla to spíš ukázka, jak vypadá.
Abychom zvládly automatické testy, musely jsme se nejdřív ponořit do Javy. Já už měla předchozí zkušenosti s Pythonem a nejtěžší pro mě bylo tedy přeorientovat se na jinou syntax. Chvíli se mi opravdu stýskalo po úhledné syntaxi Pythonu, ale přece jen se jako tester budu setkávat spíš s Javou, Kotlinem nebo C#, a tak jsem se s Javou brzy smířila. Dokonce díky našim lektorům, známých spíš jako Kamil a Kamil, k ní mám teď i přátelský vztah.
A konečně nastalo to, na co jsem celou dobu čekala a těšila se na to – automatizace. Manuálního testování si v práci užiji dost, ale vidět, jak můj kód dokáže otevřít prohlížeč, přidat zboží do košíku nebo přihlásit uživatele, byl prostě úžasný pocit a byla jsem v tu chvíli na sebe opravdu hrdá. To, že se všechno na stránce děje „samo“, působí trochu jako kouzlo.
Nakonec nastal čas si všechny naše zkušenosti otestovat nejprve testem a pak na hackatonu. Musím říct, že jsme měly obrovské štěstí na mentora Mirka Ořeského, který byl ochotný přijet do azylu, který nám poskytla členka našeho týmu Bea, a trávit velkou část dne s námi. I přes technické problémy jsme toho zvládly docela dost a jsem na nás všechny hrdá. Naší superschopností byl porotou vybrán agile, protože se nám podařilo během hackatonu úplně přirozeně a samovolně implementovat Scrum a práci s Kanban boardem.
Nakonec už zbývalo jen napsat reporty z hackatonu a odprezentovat naši práci na galavečeru. I když byl i v online podobě zvládnutý skvěle, musím říct, že mě mrzí, že jsem neměla tu šanci se hezky obléct a dojít si pro certifikát za tříměsíční tvrdou práci na pódium. A hlavně vidět všechny ty úžasné lidi, se kterými jsem celý čas trávila. Byli jste všichni úžasní a moc vám všem děkuju za skvělé tři měsíce, které mě zas posunuly o velký kus dál.
Chceš projít Digitální akademií: Testování jako Janča? Tak nepropásni svou šanci a přihlas se.
